Lidé se dělí na dvě skupiny: Ti, co neběželi Velkou Kunratickou a Ti, co VK už běželi. Letos jsem se nechal zviklat a zařadil jsem se ke druhé skupině. Kolďa nás přihlásil jen tak tak než uzavřeli registraci a navíc jsme měli celkem nízká startovní čísla. Počasí podle místních pamětníků nebylo nikdy lepší – svítilo sluníčko a teplý vzduch od jihu ohřál ten náš, český, na neuvěřitelných 20 stupňů. Zkrátka nic nenasvědčovalo tomu, že si závod neužiju. Snad jen z bolavých zad jsem měl vítr, ale nakonec mě nijak neindisponovala.
číst dál