V pondělí jsme byli se Zuzkou v divadle v Dlouhé na hře Experiment. Měla to být komedie, ale spíš nás občas jímala lítost a hra nás nijak neuchvátila. Naštěstí ani ostatní v divadle, protože potlesk nebyl moc dlouhý, což jsme potřebovali. Představení trvalo 100 minut a nemělo přestávku. Seděli jsme v 5. řadě uprostřed. Proč to takhle důkladně popisuji? Abyste si udělali představu, jaká strastiplná cesta nás čekala na nádraží. Chtěli jsme totiž stihnout rychlík ve 20:52. Potlesk ustal ve 20:45. Nevěřil jsem, že to stihneme, ale udělali jsme pro to vše! Cestou k šatně jsem se přes omluvy (něco jako: „s dovolením, spěcháme na vlak, děkuji, promiňte!") dostal asi přes 20 lidí. Dalších pár se mi podařilo předejít na schodech k šatně a následně jsem využil lehčího zmatku u šatny, kdy to vypadalo, že jediní, kdo chce kabáty, jsme my. Zuzku jsem poslal napřed a položil jsem na pult naše číslo od bundy. Ještě batoh, sundat z něj přišpendlené číslo a letíme.
číst dál