Středočeský pohár - Kladno Rozdělov 2.11.2008

Jen co skončila turistickým závodníkům sezóna 2008, už je tu první závod roku 2009. Jde o 1. závod středočeského poháru v Kladně – Rozdělově, kde má náš oddíl na starost prezentaci. Počasí je typické podzimní a ranní mlha nedovoluje sluníčku nás ohřát. Rozruch způsobila zpráva, že se závodu zúčastní několik studentů FTVS. Tušíme, že budou rychlí, ale kámen úrazu budou trestné minuty, které bezesporu musejí posbírat. Já řeším otázku, zda běžet v dlouhém nebo krátkém oblečení. Nakonec volím první variantu a na trati dost lituju. Mám číslo 43 a vybíhám na start 3 minuty za Zuzkou. Na startu si zkusím nové vyběhnutí, kdy stojím asi 1,5m před čárou a při pokynu 3,2,1… vybíhám. Probíhám přes startovní čáru ve chvíli, kdy mi běží čas a už jsem rozběhnutej. Ovšem hned na 1. kontrole mé nadšení ze závodu dostává první výraznou trhlinu – všechny míčky dopadají několik centimetrů před kruh a až po odrazu lízají plachtu. To znamená náklad tří minut hned na začátku! V závodě jsem si chtěl vyzkoušet rozběhnout ho poněkud rychleji, protože jsem měl poslední dobou pocit, že si nedokážu rozložit síly a na konci mi zbývají. A tento záměr jsem hned po míčkách začal realizovat, navíc povzbuzen těmi trestnými. A to byla druhá trhlina, neboť jsem začátek jednoduše přepálil. Před lanovou lávkou předbíhám Larvu a další problém, který registruju je to, že mi dost nepříjemně klouže obutí. Mé staré kopačky na vlhké lesní cestě pokryté listím nemají správnou přilnavost. Po lávce v pravotočivé zatáčce dokonce házím krysu a závod se mi pomalu přestává líbit. Navíc je tu spousta kořenů – kluzkých kořenů! Po delším běžeckém úseku dobíhám Zuzku na azimutech a na 3. ji předbíhám. Ze 4. azimutu, ale chviličku běžím opačným směrem a tak trochu kleju na špatně viditelné červené fáborky. Další nepříjemností, která mě v závodě potkala (jako by jich už nebylo dost, že?), je pocení nohou. Vzal jsem si, debil, pod tepláky ještě nějaké nike spodky a mám pocit, že se mi nohy uvaří. Příště už nikdy! Pak následují 3 testovky, které bez problémů plním a na té třetí dokonce předbíhám někoho z FTVS. Čekám, že mě ještě dá, ale nakonec ne. Asi to bral volně. Na odhadu zkouším po posledním fiasku v Pacově opět určovat podle buzoly a vychází mi to. Za odhad mám 0. Pak už jen uzle, za kterými předbíhám Petru a finiš. Běžím, co to dá a v cíli jsem dost vydřenej. Odevzdávám průkaz a po doběhu Zuzky jdeme do busu převléknout se a najíst se. Výsledkově jsem asi kde koho překvapil, jen ne sebe. Jsem 5. se 3 trestnými. Jsem tak trochu rád, že jsem se vrátil nohama na zem. Už jsem si o sobě začínal moc myslet a to nikdy není dobrý. Tenhle závod mi ukázal, že konkurence v našem oddíle je silná, v dlouhých hadrech se moc dobře běhat nedá, potřebuju nové boty a musím na sobě trochu makat. Ale příjemně mě překvapila moje žena, která získala bronz a dobrou pozici do jarních bojů o postup na český pohár. A studenti docela překvapili, trestných moc neměli, často méně než já a v ženách A dokonce jedna vyhrála! Závodu se zúčastnil i kamarád Michal Bolek s manželkou. Michal byl ve výsledkovce těsně za mnou, a kdyby mě porazil, asi by mi to dal pěkně sežrat. Ono stačilo, že dal všechny míčky. A jeho Marci absolvovala závod v 6. měsíci těhotenství a navíc přijeli na kole. Klobouk dolů.