Mistrovství Středočeského kraje - Kralupy

Tuto sobotu (29.3.08) proběhlo mistrovství Středočeského kraje, jako již tradičně, v Kralupech nad Vltavou - mém rodném městě. Pro mě osobně to byla zkouška, jestli mé nové koleno vydrží. Se startovním číslem 115 jsem se vydal na trať v 11:25 a po absolvování lanové lávky a míčků, kde jsem se k mé radosti všemi trefil, jsem vyběhl ze základny obtěžkán příjemnou myšlenkou na nulu trestných. Čekaly mě 2 velká kolečka po rovině podle řeky. Počasí se slitovalo a ve chvíli, kdy se do mých zad opíralo sluníčko, jsem byl rád, že nemám košili. Na kontrole uzly jsem měl vázat rybářák a naštěstí se neopakovala situace z Nové Paky před mnoha lety, kdy jsem opouštěl tuto kontrolu s 2 trestnými. Další zastávkou byly azimuty. Všechny 4 úseky se mi podařilo najít v pohodě, ačkoli mě les zarostlý bezinkami vcelku nepříjemně překvapil. Čekal jsem, že bude víc vidět. Inu jaro přišlo dřív. Následovala otočka a hurá do lesa k odhadu. Tady už mě vítá (jako vždy) Zdeňka Čiperová, odhaduji 18m a běžím dál. Při náběhu do 2.kola předbíhám Lic a více méně spolu určujeme KPČ. Taky nás tu fotí Fusoš a Zbyněk. Po druhé probíhám loukou s romantickým pohledem na zámek Nelahozeves, který zdravím, a blížím se k velké neznámé - dřevinám. První je v pohodě, tuhle břízu musí poznat každý, druhý strom je tak vysoký a štíhlý, že to musí být topol. Třetí dřevinu jsem si otipl už při prvním kolečku. Podle šišek na listnáči je to olše. Čtvrtý kousek je dle zbylých 2 listů dub, pátý je krásný ptačí zob a šestá je jasná thuje. Tak to nakonec byla pohoda, říkám si, když se podruhé otáčím do lesa a čeká mě už "jen" poslední rovina. Probíhám znovu přes odhad a Zdeňka volá: "Bedna!" Odpovídám: "Nevím, nevím." Mám totiž pocit, že Tomáše Fúska dnes nepřekonám, má nulu a běžel za 25. A já mám pocit, že od prvních metrů se plazím jak šnek. Ale to už jsou tu značky a to pěkně rozházený značky. Dvakrát vyplňuji napřeskáčku, pak už to jde. Zbývá dosprintovat do cíle a je to. Michal Bolek mi počítá čistý čas na trati a říká něco o 24,5 minutách. To by bylo super! Franta se směje mým slovům na startu o zkoušce a tréninku. Já v podstatě taky, protože koleno nebolí. Nakonec jsem 1. o 41 vteřin, druhý je Fusoš a třetí k mé radosti Jiřina. Všichni máme 0 trestných Zuzka je trochu smutná - 7.běžecký čas a 6 trestných ji posunuje na 12.místo. Na postup však šance určitě ještě je a já jsem na ni pyšnej! Jen ta alergie, kdyby ji už pustila. Vždy po doběhu začne kýchat a do druhého dne posmrká 3 balíčky kapesníků.
Po závodě jsem zjistil, že běhání se nezapomíná a že víc než roční pauza, kterou jsem si zavinil sám, mi na sportovních schopnostech snad nic neubrala. Uvidíme za týden v Praze!