A je to tady, po 2 letech se zase se Zuzkou účastníme mistrovství ČR v TZ. Letos se koná ve Frýdlantu nad Ostravicí a jelikož nás z Kralup jede nezvykle skromný počet, ojíždí se v 5 autech. Cestou (přes Hradec samozřejmě – jinudy už v pátek na Moravu nejedu) si dáváme večeři a kolem desáté jsme ve třídě IV.B., kde spíme. Dostáváme krátké poučení od Zdeňka, pochvalujeme si luxusní záchody (nepamatuji, že bych někdy viděl geberity ve školní budově) a jde se spát.
Ráno nástup s poctivým výkladem trati, pak si bereme věci na závod a jdeme cca 2km do kempu, kde je start. V noci pršelo a tak je prý trať nebezpečně kluzká. Já i Zuzka (a většina našich závodníků) startujeme v první stovce. Běží se podle pořadí v poháru – od prvního k poslednímu podle kategorií. To znamená, že 3 minuty přede mnou vybíhá Ondra Šíp a 3 minuty za mnou Honza Růžička. Navíc 2 minuty přede mnou běží Zuzka a nejen Ondra je pro, abych jí vzal na záda :)
Start pro mě byl tak rychlý, že jsem si ani nestihl zapnout stopky. V plížení jsem měl pocit, že jsem brnknul hlavou, ale píšou mi 0. Pak míčky. První do kruhu, druhý těsně za (ale já i Zdeněk jsme si mysleli, že ho uznaj, bylo slyšet, jak líže plachtu – přede mnou je uznávali) a třetí do kruhu. Zapisovatel nečeká na verdikt podavače a píše 1, já říkám, že takové se uznávali a podavač si dává na čas, než řekne 0. Zdeněk se ještě diví, že bych měl mít zdržnej. V průkazu mi přepisuje zapisovatel 1 na 0 a když odbíhám, slyším ještě, jak počastuje podavače, že je vůl. Dál už nad tím nepřemýšlím, ale zůstává mi divný pocit, že možná tu jednu za míček budu mít. Následuje výběh a přeběh louky ke dřevinám. Ještě před kontrolou předbíhám Zuzku a po dřevinách, kde je „nečekaně“ svída, ji opouštím. Pak přebruslím kluzký most přes potok, běžím lesem, kde je cítit podhoubí a vybíhám k lanové lávce. Každá kategorie má svou a ta naše klouže jako celá trať. Následuje kratší úsek po asfaltce k odhadu – odhaduju 27m (nakonec za 0 trestných) a na křižovatce zatáčím doprava. Jenže po třech krocích si uvědomuju, že červená šipka ukazovala doleva, což mi říkají i kolemjdoucí. A tak rychle zpátky a frrr na aziumuty, které mají být drsné. Mají ale nejsou. Snad jen pro ty, kteří neumí číst a narazí si azimut opačného pohlaví. Jsou totiž pěkně propletené. Za azimuty trať naposledy stoupá na letiště, předbíhám Nýnu a na topografických se potkávám se Zuzkou K. To už se sbíhá po loukách a lesních úsecích, kde je plno bláta ke KPČ a uzlům a sprint – dlouhý sprint do cíle podle řeky. V cíli mě zpovídá Ondra, kolik trestných mám a zjišťuje, že bychom běžecky měli být zase podobně.
Potom se odebíráme v živé diskusi zpět do školy, dáváme si teplou sprchu a jdem se projít do muzea uměleckého smaltu a na oběd. Po návratu zjišťuju, že, ačkoli mi dali opravdu za míček 1 trestnou, jsem mistr republiky a v poháru jsem celkově druhý. Zuzka je 10. a v poháru 11. – taky super!!!
Cesta domů trvá jen 4,5 hodiny a za odměnu si kupuju bílé Magnum :)
2024 ©