V sobotu 12.9., zatímco zbytek rodiny byl na atletických závodech na Sokole (fotky zde), já závodil v Severních Čechách v obci Mikulášovice na mezinárodních závodech v TZ. Přijel jsem už v pátek autem a cesta na sever byla fajn. Sice bylo dost prací na silnici, mezi Mělníkem a Dubou samý semafor a jednosměrná jízda, ale byl to pro mě relax. Zejména za Českou Lípou, kde už byly vidět hory to byly krásné výhledy. Bydlet tu, dívám se každý den místo na telku z okna :-)
Co mě čeká v sobotu už jsem podle zveřejněné startovky a map tratí věděl dopředu. Start s číslem 29, trať něco přes 4km s převýšením cca 200m. Hmm, to bude furt do kopce a s kopce, říkám si. Ale pak se pořádně podívám na profil a zjišťuju, že jsou to sečtené metry jak nahoru, tak dolů, takže děleno 2. No neva, aspoň to člověk může valit do kopců rychleji. Ačkoli valit, mám pár dní po vyndání stehů z pravého nártu a doktor jasně řejk, že bych měl být 3 neděle v klidu. a já jsem po úrazu 14 dní, takže kdo ví, co na trati bude...
2 minuty přede mnou startuje první muž „A“ a není to nikdo jiný než mistr ČR pro tento rok, kamarád Mirek Štefl. Přijel na poslední chvíli (bloudil v Německu) a navíc se léčil o prázdniny se salmonelou, takže nic od toho dnes nečeká. Dělám si legraci, že se potkáme na azimutech (závěr prvního kopce). Startují vždy 2 čísla v jedné minutě a je to fofr, takže než se naděju, už letím po trati. První úsek po louce a přes potůčky se nijak nešetřím. Uvídím, co to udělá. Na lesní cestě, která začne mírně stoupat nějak nemůžu popadnout dech. Asi jsem to na začátku trochu přepálil a tak musím ubrat. Před azimuty jsou těsně uzly. Když se k nim blížím, odbíhá Slovák, který startoval minutu přede mnou. Po rychlé dračí smyčce běžím po cestě dál, ale jejda, vlevo v lese na stromě je začátek azimutů. A Slovák si to metelí po cestě fáborek nefáborek. Asi to přehlídl. Když jdu na první azimut ze 4, vidím Mirka, jak na mě volá, zda dělám azimuty, křičím, že první, ale nějak mi nerozuměl, takže hledal dále. Také je přeběhl. V tu chvíli už před sebou mám jen borce z kategorie veteránů. Prvního předbíhám za značkami, kde se zvedá až nechutně druhý kopec, vybíhám ho a to už se pomalu blíží překážkovka – hážu opatrně a všechny 3 míčky, uff, teď ještě v klidu a bezpečně proplížit a je to. Pak dřeviny, všechny celkem jasné a doběh za Milošem Němečkem do cíle. Noha vydržela, jen v sebězích jsem se na ní nemohl 100% spolehnout. Pak si jdu nechat namasírovat nohy. Je tu škola z Varnsdorfu a jsou šikovný. Tři se na mě vystřídali a masírovali mě asi 45 minut. Paráda.
je to táááám!!!
Po masáži mrknu na výsledky a je z toho první místo s jednou trestnou za podseklý odhad cca o metr. Paráda! Na dlouho můj poslední závod jednotlivců v TZ na této úrovni a loučím se nejlépe, jak mohu. Co víc si přát!
2024 ©