Opět po roce jsem postoupil na mezinárodní mistrovství v turistickém závodě, které se konalo tuto sobotu 3.9.11 v severomoravském městečku Palkovice. Odjezd z Kralup měl být v 15:30, což bych i stihl, kdybych nemusel řešit problémy týkající se vloupání do naší garáže – otevření garáže zámečníkem, sepsání protokolu s policií o ztrátě 2 jízdních kol (ano, byla to kola, která nás tak pěkně dovezla do Vídně smile ), oprava odvrtané fabky a instalace nového přidaného zámku na vrata.

Odjezd je tedy o cca hodinu později, ale není kam spěchat. Po příjezdu povečeřím namazanou housku, pomůžu s vypsáním pár startovních průkazů, na chodbě pozdravím soupeře Ondru a Vladana, kteří špekulují u startovní listiny a jde se spát. Na spaní se docela těším, protože mám novou karimatku, která vůbec neklouže a nový spacák Boll, v němž se spí jako v bavlnce.

Ráno se jde na snídani, pak už je tu slavnostní nástup, kde nechybí státní hymny a po něm se pomalu vyráží do prostoru startu a cíle – pod sjezdovku. Pohled na start a první část tratě bere dech – jedná se o výběh sjezdovky, kde na délce 300m vystoupáme o 107m. Nikdy jsem nic takového neběžel a tak přemýšlím (jako každý kolem mě), jestli mi po výběhu zbude dost sil na zbývajících 5km, kde ještě čeká 183m převýšení. Což o to, tyhle kopce mám rád, ale s takhle strmým krpálem hned na začátku prostě nemám zkušenosti. No uvidíme, šetřit se neumím, takže buď to vyjde a nebo ne.

Každou minutu startují 2 závodníci a tak se stoupání pozvolna zaplňuje a na svahu se pohybuje stále cca 5-7 závodníků, takže je na co koukat. Čtyři minuty přede mnou startuje Ondra Šíp, jeden z nejrychlejších závodníků, kterého jsem sice letos už párkrát porazil časem, ale trestné minuty mě posunuly za něj. Každopádně on je první, kdo „vybíhá“ celou sjezdovku bez jediného kroku chůze. A už je mi jasné, že to samé čeká mě. Vladan, který startuje ještě po mně říká, že to snad nemusíme tak hrotit. Odpovídám, že vzhledem k tomu, že Ondra běžel, musím běžet taky smile A už je to tu, 3 2 1 start!!!

Závodník z žákovské trati s číslem 44 běží hned po startu rychleji, já si držím své tempo a pomalejším během s kratšími kroky zahajuji výstup. Pozvolna míjím jednoho žáka, zhruba v půlce sjezdovky druhého (toho s číslem 44), ale to už jde opravdu do tuhého. Sklon je pekelně strmý, ale i tak se snažím běžet. Předbíhám další 2 závodnice a hups, už je tu vrchol. Uteklo to docela rychle. dál se rozbíhám po rovince, ale jde to ztěžka. A to už jsou tu značky, je jich jen 6 a cesta dál pokračuje do kopce k překážkové dráze. V jejím prostoru mě vítá Benžik, plížím opatrně a krmím se trávou – fuj. A jde se na míček. Moje achilovka v minulém závodě – tenkrát jsem nehodil ani jeden! Teď je to lepší, první padá do kruhu, druhý taky a třetí též. Hurá, to nám to pěkně začíná. U občerstvovací stanice se polívám vodou a už si to šinu do kopce k odhadu. Tady přemýšlím jestli je vzdálenost terče stejná se vzdáleností, kterou jsem házel před chvílí – tedy 20m. Nakonec shledávám, že ano a pokračuju do dalších kopců k azimutům. Ty jsou v prudkém svahu, ale dobře viditelné a tak nedá moc práce je najít. Další nebezpečná disciplína bez úhony za mnou, navíc valná většina převýšení také. Teď se běží spíš z kopce a po rovině, ale před dřevinami je poslední nepříjemný stoupák v lesním porostu, který dává zabrat. Ale vybíhám ho, následuje seběh a už určuju dřeviny – třešeň podle kůry, trnku, svídu (ta to poví sama), obrázek platanu, javor a habr. Další je KPČ a tedy hlavní města zemí EU. To je taky bez problému (jen se neupsat), snad jen tužka začíná trochu stávkovat. Příště už budu muset mít jinou. Následuje dlouhá pasáž po louce, kde předbíhám další 3 závodnice (nad mapou jsem si říkal, že od KPČ to zkusím zrychlit a tak se o to snažím a už jsou tu uzle – dnes škoťák. Zbývá lanová lávka, která už není daleko od cíle. Tentokrát se v její polovině oblézá strom – netypická varianta, ale proč ne? A to už je tu finiš, krátký výběh zase do sjezdovky a seběh do cíle. Hurá!

Ze závodu mám dobrý pocit, snad jen z odhadu mám strach. Asi jsem přestřelil. Jsou tu odhady od 20 do 9,5m! Pravda by měla být někde mezi. Na Ondru jsem prý naběhl skoro 2 minuty, což je pro mě velké překvapení, protože jsme se vždy tahali o vteřiny.

Výsledky se nějak táhnou a tak se jde na oběd, zmrzlinu, balí se věci, klábosí s kamarády a při sledování šermířského vystoupení mi první gratuluje Zděnda – jsem mistr! JOOOOO! smile

V oddílu máme ještě 3 stříbra a jeden bronz! Super výsledek. Na stupních prožívám blažený pocit při písni „We are the champions“ smile a dále přebírám cenu za nejrychlejší čas červené tratě. A jelikož jsou v Palkovicích štědří, je vyhlášena ještě jedna soutěž – a to o nejrychlejšího vrchaře. Jsou to běžci z jednotlivých kategorií, kteří nejrychleji vystoupali sjezdovku. Já tentokrát zůstávám sedět, předběhl mě Ondra a ještě jedna dorostenka!