A je to tu! Pro nejúspěšnější závodníky vrchol roku! Mezinárodní mistrovství v turistickém závodu. Tentokrát závody pořádá Bardejov na Slovensku. Jedeme už v pátek 12. 9. ráno a je to štreka. Po dlouhých 14ti hodinách dorážíme do základní školy, kde budeme spát. Po dobré večeři jsem si dal sprchu a šup do hajan. Ráno kolem půl 6 přijela Romča, která nedostala v pátek dovolenou a po snídani jsme se autobusem v 8:30, kde nesměl nikdo stát, dopravili na 2 etapy na místo startu. První závodník má vybíhat na trať v 10:00. Nakonec se start posunuje o 1,5 hodiny! Ačkoli je jasno a svítí sluníčko, je docela chladno a fouká vítr. Trochu nás zahřívá veselá hudba z tábora Boborland a mě se tak líbí, že si později CD kupuji za 180,-SK. Když se konečně dočkáme a první závodníci vybíhají, odebírám se také pod startovní oblouk, neboť mám číslo 7. Snad bude šťastné, říkal jsem si, když jsem ho dostal. A jejda, už jsem chtěl běžet a zapomněl jsem na boty. Rychle se přezouvám do kopaček a start! Hned po startu je tu plížení – šup šup a ven bez trestných. Trať je celkem obtížná, alespoň mně se tak jeví. Občas se běží lesním terénem bez cest, proplétáme se mezi padlými stromy, větvemi, a když už se běží po cestě, je pořádně blátivá. Na další kontrole odhaduji 115m a pak je hned míček. Tady mi hraje do karet, že přede mnou hází nějaká dvojice a tak mám zdržný čas, během nějž si zavazuji uvolněnou tkaničku. Pak mi ještě nějakou dobu nesou 1 loptičku a už házím. Tentokrát je cílový kruh namalovaný bílým obrysem na černém čtverci, což trochu mate, ale nakonec se třikrát trefuji. Následuje krátký přeběh k dřevinám, které jsou společné a tím i lehčí a pak hurá na lanovou lávku. Odbočka na ni (stejně jako ostatní nečekané odbočky) nejsou nijak zvlášť značené a tak má pár lidí problémy. Na lávce mi slovenský mladík podává po úspěšném překonání prázdný průkaz a tak ho musím žádat, aby se mi alespoň podepsal. Pak předbíhám Blanku a následují nejobtížnější azimuty, jaké jsem kdy absolvoval. smile

Délky 199, 180, 140 a 120m by nebyly tak nejhorší, ale terén, kudy vedly, byl místy až neprostupný. Překážky jako např. trnkový háj nebo ostružinová louka jsem obíhal a doufal, že najdu ztracený směr. To, že jsem se vždy dostal ke správným kleštím, jsem považoval za malý zázrak. Následovala dlouhá běžecká část – zejména do kopce, a když se konečně naše trať setkala s žákovskými, vybafla na mě kontrola uzly. Konkrétně dračí. Od uzlů vedla pěkná, široká a zelená cesta z kopce a najednou ejhle, kde jsou fáborky? smile

Asi o 7m jsem přeběhl odbočku. Pak se běží opět po široké cestě lemované nějakými dřevěnými prolézačkami a kladinami a ještě před cílem mě čeká 6 značek. Potom už jen chaotický doběh do cíle a je to za mnou. Ze šrámů na levém koleni mi teče krev, ale jak jsem později zjistil, mnozí dopadli daleko hůř.
Vyhlášení je až v 17:00 a výsledky se dozvídáme těsně před ním. Vyhrál jsem o necelou minutu před Tomášem Fúskem, který má, stejně jako já, 0 trestných. Třetí je nějaký Slovák a Hebe je 4. Trochu si ho dobírám, ale na to, že jel jako 2. náhradník předvedl slušný výkon. Na vyhlášení si to opravdu užívám (vždyť je to můj největší úspěch) a na stupních vítězů dostávám mp3 přehrávač. Cesta domů byla sice o 3 hodiny rychlejší, ale o to více útrapná. Jeli jsme přes noc a dveře do bytu jsem odemykal v neděli v 5:23 ráno.
Z dalších zajímavých momentů uvedu, že jsme s Kardou založili hudební skupinu Duo Klokot a díky Nýnovi a našemu manažerovi Hebemu jsme už nahráli asi 3 singly. Dále bylo velmi zajímavé sledovat, jaké grimasy vypadnou z Hebeho mobilu, který umí nádherně pitvořit obličeje. Doufám, že je na tomto blogu brzy uvedu pod sekcí Poznej naše členy smile