3. závod ČP - Břestek

3. závod českého poháru v TZ letošního roku se odehrál na Moravě v obci Břestek poblíž Uherského Hradiště. Cesta na závod byla zpestřena hořícím kamionem a tak jsme museli na chvíli opustit vyhlášenou Dé jedničku a navíc jsme absolvovali u Kyjova dlouhou objížďku. O samotném závodu jsme dopředu věděli výškové profily všech tratí a startovní časy. Na mě tentokrát připadlo číslo 310 (z 320) a vybíhal jsem až v 12:45. Do závodu jsem šel se snahou udělat co nejlepší výsledek vzhledem k možnému zisku ČP (počítají se 3 nejlepší závody ze 4). Minimálně jsem musel porazit Tomáše Fúska o více než 0,5 bodu. Na trati mě čekalo doposud největší převýšení, které jsem kdy absolvoval – 385m, délka 5050m. Na první kontrole dřeviny jsem se docela zasekl. První byla svída (jak by řekla Zuzka, ta vám to řekne ), druhou jsem tipl na lísku, ačkoli to byl docela slušný strom. V třetím stromu jsem poznal habr. Pak jsem přeběhl 4. dřevinu, a když jsem se k ní vrátil, zjistil jsem, že na korunu a listy nevidím. Podle kůry to taky nepůjde a tak koukám pod strom a hledám něco, podle čeho strom poznám. Jsou tu výhonky a listy! Hurá! Nakonec váhám mezi olší a jilmem. Olše má mít list do kulata, ale tohle je spíš šíša. A jilm začíná a končí jinde. Při troše snahy to vidím. Takže jilm. Další je jasan a poslední třešeň. Na cestě k další kontrole – lanové lávce – mě čeká první velký výběh. Funím do kopce a vidím před sebou v dálce Evu Čokrtovou. K lanové lávce je prudký seběh, pak už ručkuju a zase kopec. Tentokrát na překážkovou dráhu. To už Evu předbíhám a blížím se ke Kamilovi Zbořilovi s číslem 307. Na PD dobíháme společně. Plížím ve 3. koridoru a na konci se dotýkám hlavou. Dal bych krk za to, že to bylo nízký, ale později připouštím, že jsem asi chyboval já. Na míčku krátké soustředění a už to lítá. Jeden, dva, tři. První letěl daleko, druhý na střed a třetí na přední kraj. Takže celkem 2 trestné. No nic moc, říkám si, zkusíme to dohnat. Teď mě čekají azimuty, ale před tím dlouhý úsek z kopce do kopce. Před azimuty už nemůžu, ale nohy nejdou zastavit a já cupitám až na vrchol kopce. Pak seběh ke stromu a už se soustředím na buzolu. Mám svou buzolu rád, přivezl mi ji brácha z Anglie. Jednou se zamíchala mezi ostatní turistické a myslel jsem, že je ztracená, ale našel jsem ji. Taky jsem s ní zjistil, že propiska s kovovou částí buzolu hodně ovlivní a člověk se pak naběhá víc, než je třeba. A dnes na mě čekalo další poučení. Naměřím 149 stupňů a vydávám se vcelku přehledným lesem na 198m dlouhý 1. úsek. Hledám, hledám a nic. Najednou vidím červený papír, ale je dost vlevo. Když k němu doběhnu, vidím, že je to úsek pro ženy A. Vracím se na původní trasu, kontroluji si svou pozici podle Kamila, který právě začíná azimuty, a hledám dál. Že by támhle vpravo? Ale vždyť to je moc vpravo. No jo, bylo to moc vpravo – jsou to ženy B. To už se vracím na začátek a vím, že dnes to nevyhraju. A v polovině cesty k začátku azimutů mi svitne, co je špatně. Šel jsem je o 180 stupňů obráceně. Prostě místo červeného konce střelky jsem šel podle bílého! Trochu se zasměju své hlouposti a snažím se dohnat, co jsem ztratil. Zbylé azimuty zvládám v pohodě a přitom předbíhám Kamila. Pak opět z kopce na uzly. Vážu zkracovačku, přebíhám asfaltku, potok po kamenech a je tu poslední dlooooooouhý výběh. Cupitám do něj, nohy bolí, ale musím vydržet. V kopci dělám značky a běžím dál. Předbíhám Doutníka a Jardu a konečně se blíží vrchol a odhad vzdálenosti. Podle buzoly, což jsem se naučil na nácvikách, určuji 15m a zjišťuji, že ještě kousek do kopce musím. Pak už jen z kopce přes KPČ, asfaltku, potok a je tu cíl. Eva už je tady a diví se, kde jsem. A výsledek? Mám 3 trestné (tak to nebyl jilm, ale ta olše) a jsem 4. a raduju se z toho! Za to, co jsem předvedl na azimutech, jsem za 4. místo rád. Běžecký čas mám dokonce podobný jako Tomáš. Ale přesto mě to moc mrzí, protože Tomáše už nemůžu dohnat v celkovém hodnocení. Takže můj nový cíl pro příští závod? Pokusit se konečně vyhrát mistrovství ČR, být 2. v ČP a postoupit na mezinárodní mistrovství. Ale všechny moje chmury rozežene zjištění, že moje žena postoupila na MČR! To je super. Znamená to, že 21. 6. budeme spolu v Ivančicích a jsem za to moc rád!