2. závod Českého poháru v Turistickém závodě se konal v Plzni. Mám pocit, že v Plzni už uspořádali lepší závody, než byl tento - nedostatek rozhodčích, špatně značené prudké odbočky, rozhodčí na stanovištích bez stopek a nebo neproškoleni... No zkrátka škoda, že se tak pěkná trať pokazila výše uvedeným.

Pro mě opět trochu speciální závod, neboť se přijeli podívat rodiče a minule jsem se před nimi moc nevytáhl - nedal jsem ani jeden míček a skončil jsem těsně pod stupni vítězů jak v poháru, tak na MČR! A míčky jsou hned na začátku v prostoru startu, takže teď mě navíc uvidí v přímém přenosu. Se Zuzkou běžíme kousek od sebe a tak bych ji mohl někde doběhnout. Před závodem se jdu rozběhat a jen tak tak stíhám svůj start. Tři, dva, jedna, píííííp - a už je to tu zas. Vybíhám na trať a snažím se soustředit na míčky. Vybírám si levý kruh, dva nádechy a jdu na to. Hned u prvního mám dobrý pocit. Už když míček pustíte z ruky, tušíte zda je krátký, dlouhý nebo přesný, zda poletí doleva, doprava nebo na střed. A mně letěly všechny pěkně ke středu a pleskly do plachty. Sice po minulém závodu vím, že když hodím míčky, ještě to neznamená, že budu mít 0 trestných za celý závod, ale stejně se neudržím a s hromovým "JUCHŮŮŮŮ" přebírám průkaz, vnímám hlas mámy a Zděndy, jak mě povzbuzují a to se moc dobře poslouchá a letím kolem rybníčku na trať. Další kontrola, lanová lávka, je až za kilometr a tak se soustředím na běh nejprve po rovině, pak trochu do kopce. Po nočním dešti je lesní cesta pěkně rozčvachtaná a moje terénní boty to moc nezvládaj. Snažím se různě kličkovat a běžet po pevnějším kraji cesty, ale prokluzuje to. Nakonec dorážím k lanové lávce. Rozhodčí mě na ní už pouští, ačkoli na konci ještě dolézá Deli. A tak slušně odvětím, že ještě nemůžu a že prosím o zdržný čas - cca 5 sekund. Ty nakonec dostávám, ale přelézt tuto lávku je docela mazec - jdu těsně nad zemí, jdu dlouho a konec není označen. Jako vždy se tedy dotýkám stromu a beru své zdejší účinkování neobratného akrobata za skončené. Naštěstí to tak vidí i rozhodčí a já se vydávám dál. Další kontrola jsou dřeviny, kde potkávám Luku a za nimi TT. Tady si dávám pozor a určuju po jedné, abych neudělal chybu. Pak předbíhám Lenču V. Je fajn potkat na trati a povzbudit známé tváře. Pak už je tu orientace mapy, mrknu na svou buzolu, otáčím mapu na sever a jede se dál. Kousek od OM jsou azimuty. Postaveny zvlášť pro holky a kluky. Navíc v jednom prostoru plném kupek a prohlubin. Proto se snažím držet směr - žádné obíhání děr, žádný zbrklý postup, i když zahlédnu červený papír trochu mimo svůj směr, nezvyklá mě to. Všechny azimuty nalézám v pohodě, jen u třetího mám kliku, protože ho hledám, hledám a všímám si ho až když jsem na jeho úrovni nějakých 10 metrů vpravo. U posledního azimutu člověk musí číst, aby si necvakl dámské kleště (jako 2 moji soupeři) a už jsem na odhadu vzdálenosti. Terč přes mýtinu, cca stejně daleko jako na základně. Dávám 95 a mám za 0. Paráda, teď už by to mohlo klapnout. Hned po odhadu trať prudce mizí vlevo v lese, naštěstí je přes cestu roští. A v lese opět do leva a po cestě z kopce. Natahuji krok a vidím před sebou Lenču P. Tu předbíhám až u louky, na kterou ona vyběhla a hledala fáborky. To mi trochu pomohlo a tak nacházím odbočku doprava, kterou jsme oba trochu přeběhli. A už tu jsou KáPéČka. Opět určuju pomalu, poznávám všechny. Po kontrole běžím kousek úvozem v lese, ale znejistí mě cizí závodník, který se tou samou cestou vrací. Fáborky nikde. Mrknu doleva a oni ty malý červený igelitový proužky vedou do kopce k plotu. Proč sakra nedaj na takový místa šipky? Kolem plotu se snažím běžet rychle, ale celý závod mám pocit těžkých nohou. Pak vybíhám na silnici a říkám si, kdepak asi budou uzle? Následuje technická pasáž kolem nějakého oploceného areálu nad rybníkem, kde se orientuju jednak podle řídce pověšených fáborků a hlavně podle vyšlapané cesty. Dokonce ani nepřebíhám odbočku od plotu. "Šipky, šipky...", myslím si. Úspěšně se vracím na asfaltku z které mě fáborky a rada rozhodčího vedou zase do lesa, kde zahlédnu před sebou Zuzku. Konečně, myslel jsem, že jí potkám dřív. Při míjení si plácneme, z čehož se letos stává hezká tradice, a už uzlujeme - rybářský uzel - už zase? Nějak to uvážu a běžím dál. To už cítím cíl a taky že jo, za zatáčkou se vyloupne a tak povzbudím Zuzku a sprintuju. Dokonce jsem tátovi utekl ze záběru :) Doběh při povzbuzování je super a Zuzka dobíhá kousek za mnou. Bomba. To to pěkně vyšlo. Hned po závodě si říkáme zážitky a kritiku značení tratě, probíráme dřeviny, azimuty, odhad... Zkrátka jako vždy. Naši nás hodí do školy, kde se s nimi loučíme a dostáváme jídlo na 3 dny, které sníme už v tělocvičně a autobusu :) Dáme teplou sprchu a v krásném prostředí občertvení u ranče a rybníka čekáme na výsledky, které ne a ne přijít. Nakonec se dočkáváme - já druhý s 1 tr. za KPČ smile a Zuzka 5.!!! Super!