V pátek 13.7. jsme se v šesti lidech vydali na noční pochod z Kralup na Říp. Hlavní cíl bylo svítání na Řípu. Slunce mělo vyjít v 05:06. Na cestu vyrazili – Kuba R., Péťa G., Bára, Zuzi P., Vejtek a jeho kolega z práce – Carbi. Ten už se ukázal na akci Vejtek cup, kde pomohl Černé Mambě k poháru. Na sraz u lávky v 8 večer dorazili i plánovaně Popík, který zajišťoval tzv. technickou podporu na telefonu pro případ nouze a neplánovaně jel kolem Jiřina z práce. Po společné fotce jsme vyrazili na cestu, která vedla po červené turistické značce až na Říp. Šli jsme Dvořákovou stezkou do Nelahozevsi (na stezce je opravená naučná stezka) a dále na Hleďsebskou stráň, kde jsme stihli západ sluníčka. Cestou nás stále provázela silueta Řípu a nám se zdála stále stejně velká. V Nových Ouholicích jsme se zastavili v hospůdce „POSED“ na limču a Kubu si tu vyzvedl táta. Dál tedy jdeme v pěti. Z Ouholic už je tma a tak vytahujeme čelovky a snažíme se neztratit červenou TZ, což se celkem daří. Je zajímavé, že ve dne se stačí na křižovatkách rozhlédnout a v dálce vidíte značku např. na stromě. My jsme občas praktikovali systém hledání značek a správného směru založený na jednotlivcích, kteří se vydali předpokládanými směry a jeden z nich byl vždy po nějakém čase úspěšný. Také nám pomáhala GPS a jednou jsme vytáhli i mapu. Cesta pokračovala přes Vepřek (krásný kostelík) a Mlčechvosty (jsme v polovině trasy) do Jeviněvsi. Tady nám začíná pršet a s přestávkami déšť vydrží až do konce výletu. Oblékáme pláštěnky a noříme se vymletou cestou do kopce do lesních pasáží nad obcí a rozlehlou bažantnicí se dostáváme na Pomoklinu, kde na chvíli ztrácíme značku. Občas na nás z cesty před námi zasvítí 2 zelené odrazky – to jak osvítíme kočičí očka. V kombinaci s hrou strašidelné příběhy je to silný zážitek. Ale to už jsme v Ctiněvsi a do cíle nám zbývá 2,5km. Únava už je značná, každého bolí něco jiného - koleno, kotník, záda, otlačená bedra od krosny... Nejprve osvětlenou cestou a potom mezi poli jsme se dostali na úpatí Řípu, který se tyčí proti světlejšímu nebi jako černá kupa. Kamenitá vyšlapaná cesta nás jednou zavede do slepé uličky, ale nakonec se k nám připojí žlutá TZ a k vrcholu už je to jen 0,5km. Cestou se otevírá krásný výhled na Pražské vyhlídce a skutečně i osvětlená Praha je vidět. Na vrcholu jsme přesně ve 4 hodiny ráno a na hodinku si ustýláme pod širákem, posléze se sílícím deštěm pod plachtičkou. Chvilku po budíku ve 4:45 volá Zděnda, že nás hledají s Romčou u rotundy. Přijeli nás podpořit na kole a bylo to milé. Díky nim se zvedáme a jdeme se mrknout, zda bude v těch šedých mracích vidět vycházející sluníčko. Péťa fotí přesně v moment východu, ale jen sivé nebe. Po půlhodinové snídani se však slunce ukazuje a na Mělnické vyhlídce si nádherný výhled užíváme. Čeká nás cesta dlouhá 6,5 km do Roudnice na vlak a déšť nám ji znovu zpestřuje. Chceme chytit rychlík v 8:12 a tak jdeme bez pauzy. Kupodivu bolí spíš kopce dolů než nahoru. V Roudnici jsme včas, přesto však do Kralup na čas nedorážíme. Rychlík sice přijel, ale kvůli krávám na trati čekáme 30 minut ve stanici :) Únavou dřímáme a napadá nás, že to sice byl výlet pěkný, ale jsme rádi, že Kuba nešel až na Říp. I pro nás to byl velký oříšek. Celkem jsme ušli 32,1km s převýšením 608m, dolů jsme slezli 629m.
2024 ©