V tělocvičně už bylo plno a všichni hledali v mapách. Ale do startu zbývalo ještě asi 5 minut. A pak jsme vzhlédli k promítacímu plátnu a na ní byly napsány 4 varianty prvního vrcholu. Zuzku nejvíce zaujal Gutský vršek a to proto, že ostatní vrcholy jsme nemohli na mapě najít. Později jsme se dozvěděli, že byly vymyšlené. A jak ubývaly minuty do startu, tak ubývaly i možnosti. A ve chvíli, kdy počítadlo ukázalo 0:00, zbyl tam už pouze Gutský vršek! V ten okamžik jsme si měli (stejně jako dalších 250 hlídek) dojít k pódiu pro naši obálku, kde jsme měli nejen důležitá telefonní čísla, ale hlavně průkaz naší dvojice, do kterého nám na každém vrcholu mají zapsat příchod. Zuzka takticky zůstává mimo dění a už plánuje, kudy by to bylo nejoptimálnější. Já se vrhám do davu a snažím se dostat k pódiu. Jenže orientaci ztěžuje nejen velký počet lidí mířících dopředu, dozadu a vlevo a vpravo, ale především umělá mlha, kterou organizátoři s úderem dvaadvacáté hodiny začali foukat jak na diskotéce. Po chvíli jsem se však dostal k obálce a nakonec i ke své ženě. Dohodli se nad trasou a vyrazili.
Zprvu to bylo jako pochoďák, protože asi 2 třetiny dvojic si vybralo naší trasu. Ani jsme nemuseli svítit baterkami, protože před námi i za námi se svítilo vydatně z jiných baterek a navíc jsme zatím procházeli městem. Naše trasa vedla následovně:

Po silnici resp. chodníku kolem hotelu Beskyd směr Jablunkov a u první kapličky odbočit přes pole do vesničky Městská Lomná. Nakonec jsme našli polní cestu, která vedla do kýžené vesnice a na mapě z roku 2008, kterou jsme měli, vůbec nebyla značená. To nás ale ještě neznepokojilo. V podstatě jsme si toho moc nevšímali. Byli jsme na začátku naší pouti, plní sil a očekávání a jedna nezakreslená cesta nás nemohla vyvézt z rovnováhy. smile Tady už si vyndáváme baterky a snažíme se vyhýbat loužím, kterých je tu opravdu dost. Po chvíli procházíme ves a míříme opět po silnici přes most do Bocanovic Pod Břehy a dál přes Milíkov do Košařisky. Tady na autobusové zastávce si dáváme první sváčopauzu (napít a zobnout si čokolády) a vyrážíme vstříc cyklostezce č.56 přes Borek (hluboký les) do obce Podgrúň, odkud půjdeme po zelené. Jenže ještě v Košařisce přejdeme odbočku do lesa a po 200 metrech zjišťujeme (my a několik dalších dvojic), že za těmito chatami už cesta končí. Vracíme se a naštěstí odbočku nalézáme. V Podgrúni ale hledáme tak poctivě zelenou značku, že se (ne)necháme zmást špatně zamalovanou původní zelenou značkou a scházíme ze správné cesty, čímž zůstáváme v podstatě sami. Po chvíli bloudění a pár ostrých slovech se ale nalézáme i na mapě a vydáváme se po správné zelené do kopce Malý Javorový (946m.n.m). Sice je zima a začíná možná trochu přituhovat, ale my jsme v prvním výšlapu totálně zpocení a ufunění. smile Ale poctivě ukrajujeme metry až na vršek sjezdovky, kde nás trochu vyděsí zajíc. Dál máme nasměrováno přes Gutské rozcestí do Gutského sedla a vzhůru na první kontrolu. Gutského vršku (742) jsme dosáhli asi ve 4 hodiny ráno, celí šťastní a s nezaměnitelným pocitem, že jsme dosáhli svého prvního vrcholu na 5BV.
Po krátké pauze, vyplněné jídlem a pitím, už plánujeme kudy na druhý cíl: Velký Travný (1203) je opravdu výzva. smile Máme za sebou už 25 km, ale na dvojku si ještě věříme. A volíme hřebenovku přes Javorový vrch (po žluté), Šindelnou (modrá), Pod Velkým Lipovým (žl.) do Morávky (žl.) a z ní už vede jen jedna rozumná cesta. Ovšem po dalších 2,5 hodinách pochodu (zejména výšlapu), nás už nohy neposlouchají a oči se zavírají. Nakonec někdy v půl sedmé (to už pomalu svítá) uleháme na klády u cesty a půl hodinky spokojeně spíme.
V sedm hodin se donutíme vstát a vydat se za světla, což nám zvedá náladu a dodává opět optimismus, na cestu. Jenže co čert nechtěl, žlutá po chvíli nikde! Hledáme ji, ale nic. smile Tak jdeme citem a podle mapy lesní cestou a doufáme, že na ní zase narazíme. A taky že jo, díky bohu. Po ní už se do Morávky dostáváme lehce (i s krátkou snídaní z vlastních zásob) a po zelené nás čeká cca 6km výšlap na rozcestí pod Velkým Travným. Stále potkáváme lidi a velice přátelsky se zdravíme. Je jasné, že jde o dvojice, které se účastní 5BV. Kdo jiný by tu strašil. Po nekonečném výšlapu a klopýtání po vlhké kamenité cestě nás čeká krásný výhled z Malého Travného (1099), ale ještě kus cesty na dvojku nás nemine. Nakonec se na zasněžený Velký Travný dostáváme v 10:41 a pocit štěstí z dobytí vrcholu se opakuje! Jsme rádi, že máme 2 vrcholy a plánujeme, že pokud nebude 3.vrchol někde na cestě zpátky, naším dalším cílem bude tělocvična. Jenže po chvíli hledání v mapě zjišťujeme, že kopec, kde je 3.kontrola na cestě zpátky je! A začíná nejhezčí a zároveň nejhorší část pochodu. Vyrážíme na dobytí doposud neznámého kopce Čerčok, který se nachází "pouhých" 800 metrů nad mořem ...