Původně jsem neměl v plánu toto léto jet na vícedenní orientační závody a to zejména kvůli malé Aničce. Ale slovo dalo slovo a jedeme celá rodina. Bydlíme v hotelu Anna, kde si díky jménu paní vedoucí děláme očko a hned v pátek nás čeká městský sprint. Musíme nejdřív pěšky do Centra závodu na kopci, kde vyzvedáme čipy, popisky a scházíme se s dalšími našimi členy. Já se probíhám zpět do hotelu pro čip (no dlouho jsem nezávodil, tak jsem pozapomněl) a pak jedeme na start. Samotná cesta s kočárkem na start byla sportovním výkonem, protože startovní prostor byl v úzkém, tak trochu zarostlém, pásu zeleně mezi paneláky a tratí a cestička (pořadatelem označená jako pěkná cesta, kde se s kočárkem jet dá) se někdy i ztrácí v bujné vegetaci, to vše v různě nakloněných rovinách a nebýt Trenéra, který se mnou nese kočárek (samozřejmě prázdný, protože náš poklad nese maminka), nevím nevím, jak bychom se tam dostali.
startovní prostor
Něco podobného Jitku čeká i na trati, ale jen místy. Jde kategorii HDR a má s sebou Vojtu, který ji statečně s kočárkem pomáhá a samozřejmě Aničku, která vše kontroluje z korby kočárku. Trasu nakonec zvládají a nejsou ani poslední, což je úspěch. Vojta si razil vlastním čipem, ale nějak jednu kontrolu zblbnul a tak je DISK. To ale nevadí.
Já se celkem chytám a jde mi to. Jen na 3. kontrolu jsem mohl zvolit kratší postup, ale zase to zachraňuju využitím průchodů ve škole a na hřišti u kontrol 7 - 12, kde zase čas šetřím. Obecně v cíli spokojenost.
Sobotní večer tráví Anička s mamkou na hotelu a já s Vojtou v Centru závodu, kde se veselíme v rodinné atmosféře závodu s ostatními členy oddílu.
V sobotu nás čeká klasika se startem nad Centrem, ale po včerejším výšlapu volíme cestu autem. Vojta se dohodl na doprovodu s Lubošem a Mamka jde jen s Aničkou v klokance. Vyráží stejně, jako já. Trať byla celkem dobrá, několik dlouhých přeběhů, dělám 2 chyby na kontrolách 2 a 4, ale pak už je to relativně ok. Až na nepříjemnost v půlce trati: Cestou na kontrolu 5 volím rychlejší postup než soupeř přede mnou a na 5. dorážím před ním. Jenže při cestě v lese na tuto kontrolu se pořádně nepodívám pod nohy a nártem se napichuju na větev, co tu trčela. Větev propíchla botu a zajela přes ponožku do nohy. Hned vypadla a já bolest asi 0,5km rozbíhám. Nakonec to jde a tak dokončuju závod v polovině startovního pole. Po závodě se koupeme na hotelu a já zjišťuju, že to dost krvácí. Čistíme dezinfekcí, zalepuji náplastí a jde se na rozhlednu. Po výletu kontroluju náplast a je i s ponožkou nasáklá. Chvíli zvažuju, co s tím a nakonec vítězí rozum - jedu v 10 večer do karlovarské nemocnice, kde to spravily 2 stehy a mám po běhání.
To, co vypadá jako krvavé prsty, nejsou krvavé prsty. Tam jsem jen otíral ránu
V neděli jdu s Jitkou a Aničkou (Vojta za zlobení do lesa nejde) HDR a je to fajn. Jitka se statečně pouští několikrát z fáborkované trati do lesa a celkem se jí daří. Anička je tak jediná z naší rodiny, která nastoupila a navíc úspěšně zvládla všchny 3 etapy Westcupu. Na závěr vyhlašujeme nejsúspěšnější hledače Kralupské Migrující Kontroly - jsou jimi Luboš s Haničkou a Tomík.
Na fotce jen Luboš s Haničkou, Tomík se fotí nelehce...
Závody měly skvělou atmosféru a doufáme, že se sem opět za rok vrátíme.
další fotky ve společné OB galerii zde
2024 ©