Největší oddílová akce roku je za námi a za mě mám jen samá pozitiva. Dokonce i účast se vyšplhala k plánované stovce a kladné ohlasy veřejnosti rozhodně potěšily. Bylo bezva, že se na přípravách podílela spousta členů oddílu a to velmi aktivně. Někteří si pod dojmem důležitosti okamžiku vzali v práci dovolenou a od 10. hodiny dopolední na sokolišti a po Kralupech už jako pilní mravenečci nosili, vozili, stavěli, věšeli, fotili, vyráběli – zkrátka co bylo potřeba. A díky tomu jsme před obědem měli vesměs vše přichystané.
S Lubošem jsme se večer domluvili na společném HROBu
Samotný závod měl start v parku na Františku, kde za velkého vedra vybíhali závodníci ze stanu od Jindry a Marcely vstříc dobrodružství. A to buď na trasu „A“ – dospěláckou a nejnáročnější s délkou asi 5,5km s 20 kontrolami, nebo trať „B“ – dětskou o délce cca 2,5km s 9 kontrolami, nebo trať „C“ – pro pohodáře, kteří si sami zvolili, kterou kontrolu navštíví. Dále byla operativně připravena trať „S“ – pro seniory a v neposlední řadě se děti vyřádily na sokolišti, kde na ně čekala rozmístěná zvířátka a to např. medvěd v brlohu, pejsek v bludišti a nebo veverka na stromě.
Výsledkově se nám dařilo zejména na tratích „B“, kde jsme jak v kategorii dívek (Hanka Pavlíčková), tak hochů (Petr Převrátil) získali zlaté (perníkové) medaile. V kategorii „A“ můžeme výsledkový nezdar omluvit zejména absencí zkušených závodníků, kteří se podíleli na stavbě trati a tudíž do závodu nenastoupili.
Vojtův první závod OB (s pomocí) a hned 2. flek 
Co říci závěrem? Snad poděkovat všem, co se podíleli na realizaci závodu, fotografům za pěkný přínos kvalitních snímků, Míchalovým za sladké krásné ceny a občerstvení a nezbývá než se těšit na další ročník a případné nové členy, které jsme jistě nalákali v hojném počtu. Myslím, že jsme ukázali, že orientační běh není náročný a je skutečně pro každého.
jedna koláž z fotek Jirky Vejražky
Dále jsou k dispozici fotky z akce na oddílovém "rajčeti" a výsledek snažení kralupské televize naleznete pod tímto odkazem.
A jedno negativum přeci jen mám - doufejme, že příště to v restauraci U Kohouta nebude jako u šneka, protože čekat bezmála 2 hodiny na pohár a topinku nám všem přišlo zatraceně dost. 
2024 ©