V sobotu za krásného skoro letního počasí jsme se s Vojtou vydali podruhé na mšenský Cyklotrek, který je již tradiční podzimní akcí v Kokořínsku.
Vloni jsme při první zkušenosti zvládli objet 4 kontroly a získali jsme 8 bodů, což není moc, když si vezmete, že kontrol je 30. Byli jsme však dosti limitováni časem a také Vojtovým kolem, protože měl malé, těžké, dětské kolo bez přehazky. Letos máme vyšší cíle - alespoň 8 kontrol, protože Vojta i já máme nová treková kola s přehazovačkami.
Start je jako vždy na koupališti ve Mšeně, kde se sjíždí 99 cykloskupin a každá o minimálním počtu 2, ale výjimkou není ani 5 - 6 členná grupa. Fasujeme mapu, průkaz a šifru, se kterou si celý závod nevíme rady a po krátkém plánování vyrážíme na trať. První kontrolu bereme hned u Mšena a to křížek - je to za 1 bod a má ji každá skupina. Po krátkém kopečku se spustíme po lesní cestě a Průsečnou skalou k Obří hlavě a žábě. Poznáváme místa z našeho letního putování a sbíráme další kontrolu. Cesta zpátky na hlavní silnici se neobejde bez malého trucování, neboť Vojtovi se už nechce do kopečka a to mu s kolem i pomáhám.
Pak nás čeká sjezd k Ráji a odbočujeme po silnici do Brusného, kde je třetí kontrola. Vždy si musíme nastavit správný azimut a podle počtu metrů a nápovědy najít schované kleštičky, orazit do průkazky a poté zase kleštičky schovat. Všechny kleštičky na souši (kromě Harasova) hledal a našel Vojta, na mě zbyli kleště vodní. Z Brusného jedeme na cyklostezku, která nás dovede stálým a mírným stoupáním k další kontrole - Jabloni pod hradem Houska. Cesta se Vojtovi vůbec nelíbí, naříká, že ho bolí nohy a několikrát to vypadá, že končíme. Nakonec se však k této kontrole lopotně doplahočíme a pochutnáme si na výborných jablíčkách. Pak už k Housce a sjezdem na další kontrolu u studánky.
A to už jsme v údolí Pšovky a jedeme po proudu směr Ráj, kde chceme poobědvat. Předtím však přichází moje chvíle, protože jedeme kolem rybníka U vrby, kde jsou kleštičky přímo v rybníku na pahýlu stromu a kam se suchou nohou nedostanete. A tak se svlékám do trenek a už brodím bahnitým dnem. Naštěstí je to dobrá, osvědčená cesta a voda dosahuje pouze do půlky stehen. Při oblékání Vojtovi sděluji, že na další mokré kontrole - Hlučovský mlýn - ho vezmu na záda a začíná problém. Strach z neznámého Vojtovi zatemňuje úsudek a svazuje nohy a odmítá jet dál. A jelikož já jsem tvrdohlavej a neustoupím, cesta do Ráje na oběd, která by trvala na kole cca 3 minuty, nám zabírá (nekecám) hodinu. Po určitém uklidnění si dáváme oběd - výborné karboše a domáví hamburgr a pokračujeme k rybníku u Vojtěchova, kde si Vojta zahraje na Vodníka a musí vyšplhat na vrbu u silnice.
No a pak je tu Hlučovský mlýn, kam jsem se už nořil vloni. To si člověk musí sundat boty a ponožky a projít kolem skalních místností až k tunelu - bývalému náhonu tohoto skalního mlýna. A zde se ponořit do skály a cca 20m s čelovkou se dostat na konec zatopené chodby ke kleštičkám. Vloni mi stačilo jít ve slipech, letos zjišťuju, že je vody o dost víc a svlékám si i slipy 
A nikdy bych neřekl, že zapomenu, jak ledová voda ve skále je. Na konci tunelu se člověk ani neotočí, takže kus cesty musíte vycouvat. Je to jedna z nejzábavnějších kontrol, co jsem tady zatím za ta léta, co jezdím cyklotrek, zažil. Pak osušit a hurá do sedla. Ponořené tělo mě na vzduchu pálí, jako kdybych hořel!
Pod Kokožínem si dáváme dortík a limču a pokračujeme do Harasova a zpět ke Grobiánovi, kde odbočujeme z tohoto údolí a stoupáme přes poslední kontrolu do Kaniny. V té nás předjíždí rodinka a my za nimi uháníme do cíle. Zbývá nám 30 minut do limitu, jinak by nám odečítali body. A na rovince před Mšenem se najednou rodinka rozhodla odbočit do pole. Ale vždyť podle mapy tam žádná kontrola není - leda že by měli Šifru! A taky že jo, rozhodujeme se ve vteřině a pílíme za nimi. Vojta sbírá poslední síli a se slovy "Musim, Musim", která mu vydrží až do cíle se zapře a šlape a šlape. V cíli jsme 15 minut před limitem a jsme spokojeni. Dáváme si řízek, který je připraven pro všechny účastníky a klábosíme s ostatními, kterak se nám i jim vedlo. Ujeli jsme celkem 40 km, navštívili 11 kontrol a nastoupali celkem 680m, což je solidní výkon. Až na pár výjimek to byl pěkný výlet a doufám, že za rok už pojedou holky s námi.
Další fotky zde
2024 ©