V sobotu 3.10. za nádherného podzimního počasí jsme s Vojtou jako jediní z SOOB Kralupy vyrazili na cyklotrek. Podzimní se jako již tradičně konal v Kokořínsku a start i cíl byly opět na mšenském koupališti. Před lázněmi se však rekonstruovaly komunikace a tak je doprava na místo o něco horší a komplikovanější. Navíc já ráno od 7 zalévám zahradu a tak se na start dostáváme až kolem půl 11, přičemž start byl v 9. Ale máme kliku, natrefili jsme na pořadatele těšně před jejich odchodem, dostáváme startovní balíček a můžeme v klidu vyrazit. Plán, že objedeme všechny vodní kontroly bere za své ve chvíli, kdy vidíme, že je jedna z těchto kontrol velmi daleko a tak si vybíráme pěkná místa v okolí a hlavně, aby trasa vedla údolíčky a ne po silnicích. To bychom sem nemuseli jezdit.
První kontrola je studánka za Mšenem z r.1780 a z cesty ji zahlédl Vojta. Okolí studánky (která je nyní vyschlá) je moc pěkné, mostek, lavičky, tráva posekaná... Kleštičky nalézáme v keři nad studánkou a radujeme se nad první kontrolou. Pak se vracíme a vystoupáme nad Mšeno na rozhledovou kontrolu ke křížku. A pak už to bereme po modré TZ údolím Močidla, kde nás čeká nejen krásná rokle Apatika, ale potkáváme tu i gang s terénními autíčky na dálková ovládání, která i svítí 
Je jich asi 30 a jsou roztažení na cca 500m. Pak je tu i "Skřítkov" - někdo postavil spoustu domečků pro skřítky 
Konečně se dostáváme pod Pokličky na asfaltku spojující Ráj s Kokořínem a jedeme k mlýnu, kde nás čeká nejzajímavější kontrola - Musí se vlézt do cca 20 m dlouhé jeskyně - původně to byl náhon mlýnu, kde čekají na konci chodby kleštičky. A v čem je fígl? Kontrola má piktogram kapra - tzn. že je mokrá. Čeká mě tedy vystát si frontu (před námi jsou cca 4 lidé), svléknout se do trenek a doufat, že tam není větší hloubka (pár lidí se vrací i s mokrým spodním prádlem 
) Když už je řada na mě, zjišťuju, že voda je tak ledová, jako třeba ledová řeka v Babylonu, kde jsem moc dlouho nevydržel. A evidentně to bylo malou motivací. Tady to prostě nešlo nejít a nepřinést oraženou kontrolu. A tak se brodím ledovou vodou, mizím za pravotočivou zatáčkou v tunelu, následuje levotočivá a ještě není konec, dno je skalnaté s pískem a občas puklina. Naštěstí mám čelovku. Následuje pravotočivá zatáčka a já valím oči na to, jak je ještě chodba dlouhá. Navíc se strop snižuje a já se musím sehnout. Ale i dno jde stropu vstříc a cítím to na nohách, které se ohřívají na vzduchu tím, že hladina klesá. Konečně jsem u kleštiček, umatlanou rukou od vlhkých stěn razím a jdu zpět (nejdřív couvám, protože není ani místo na otočení). Když vylézám z vody, obdivuju maminku, která až ke kleštičkám nese na zádech svou dcerku, aby si to užili všichni. Příště tedy i s dětmi 
Pak už je to klidnější, jedeme se podívat na tábořiště U Splávku, kam se příští rok snad podíváme a přespíme tu, pak opět kolem onoho mokrého mlýna přes Vojtěchov do Ráje (cestou sbíráme naší poslední kontrolu) a v Ráji se chceme zastavit na oběd v restauraci. Ale je přecpaná ve švech, takže to bereme rovnou do cíle - po silnici na Mšeno. Do asi tříkilometrového kopce Vojtu trochu tlačím. cestou se zastavujeme ještě v pískovcovém bludišti a pak už sjíždíme do cíle. Šifra byla opravdu kousek a jeli jsme kolem, ale nevyluštili jsme jí. Jsme v cíli první (aspoň něco) a také jako první dostáváme řízky. Pak už se přesunujeme k autu a i díky tomu jsme najeli 20km s převýšením 530m a to není zrovna málo, když si vezmu jaké kolo Vojta má 
Další fotky zde
2024 ©