Asi před třemi týdny se Zuzka zmínila o jedné kočičce z útulku. Třináctiletá chudinka, která si toho hodně vytrpěla. A já k jejímu údivu souhlasil, že bychom si ji mohli vzít. Z popisu bylo jasný, že mazlivá není a tak na ní Zrzoun, který s námi přes zimu obývá všechny místnosti v patře (teda až na koupelnu, tam se bojí), nebude žárlit. V sobotu 24.1.2010 jsme vyrazili do Zvoleněvsi, kde je kočička v tzv. depozitu. Vřele nás přijala jedna paní a po dlouhém a příjemném povídání jsme zjistili, že v domku mají celkem 25 koček (některé teda venku v kotcích), z toho jednu cukrovkářku! No starání tam o ně maj velký a tak jsme si to nerozmysleli a domů jsme si vezli krásnou a podmračenou Ebony.
V autě vůbec nemňoukala (jako třeba Zrzoun) a doma jsme ji nechali otevřenou přepravku u záchoda (aby věděla, kam má chodit) a nechali ji být. Ten den jsem byl 2x pro Zuzku se zprávou: "Prosím Tě, Zuzi, pojď mi pomoct hledat Ebony!" Jednou byla za pračkou a podruhé už se schovala lépe - pod kuchyňskou linku. Musel jsem sundat sokl a milou Ebony vyšťourat smetákem. Od té doby dělá velké pokroky a pod linku vlezla už jen jednou.
Se Zrzounem se zpočátku nemusely, Zrzoun na ní prskala a jednou po ní i sekla, ale teď si Ebony klidně vleze do Zrzounova křesla a ta přijde a jen kouká, že tam má plno. Na nás už si celkem taky zvyká, ale žádná mazlivka to nebude. Snad u nás v klidu ještě nějaký ten rok bude žít.
obr. 1 - Ebony a Zrzoun na gauči
obr. 2 - Křeslo je moje, ty si buď dole
obr. 3 - Za křeslem je nejlíp