Fotbal v Libčicích

Včera jsem se konečně zúčastnil fotbalu v Libčicích, kam mě již 3x zval Honza Procházka. Před tím jsem byl běhat na pásu a tak jsem byl dostatečně rozhýbán. Před 19:00 přijíždím k ztemnělému areálu koupaliště v Libčicích a nikdo nikde. Tak čekám v autě, poslouchám rádio a cítím, jak se do auta dere chlad. V 7 přijede první člověk, jde rovnou na hřiště s umělkou a po tmě se přezouvá a rozběhává. Dochází mi, že převlékat se nebudeme v šatně a tak zapínám topení v autě a převlékám si horní vrstvy v relativním teple. Beru si funkční triko s dlouhým rukávem, triko Velká Kunratická s krátkým rukávem a moira mikinu. Víc toho nemám (kromě kulicha a rukavic) a cestou ke hřišti se necítím zrovna v teple. To se určitě rozběhá , říkám si. Na hřišti se převlékám do tepláků a přichází další 2 lidé. Postupně se nás schází 9 a jeden má dokonce i míč. Pěkně tvrdej. To bude žůžo, protože žádné turfy nemám, jen staré adidasky na běhání a ty nejsou zrovna tlustostěnné. No prudké střely stejně nedávám, tak to snad nebude vadit. Trochu to sice klouzalo, ale na to si člověk zvykne. Začínáme logicky 5 na 4. Já jsem v týmu, kde je o hráče navíc. V brance se střídá po gólu a nebo citem po dlouhé pauze bez gólu. Soupeři vypadají šikovnější, hraje se čistě, auty a rohy se přiznávají podle pravdy, nikdo se nesnaží soupeře podvést. Střílí se však tvrdě, ale o to nepřesněji. První zajímavý moment, který se mi přihodil mohl být i mým posledním. Dal jsem Pavlovi, který o mě nevěděl, nohu do nápřahu na střelu. Nabral mě plnou silou do levého lýtka, ale naštěstí to moc nebolelo. Ani jsem neupadl Jen teď to trochu cítím. Pak se mi celkem dařily centry a ani v blokování přihrávek jsem nebyl nejslabší. V bráně jsem se objevil 2x z toho jsem dostal 2 nebo 3 góly. V útoku jsem síť rozvlnil asi 2x a dal pár finálních přihrávek před gólem. Zkrátka nezklamal jsem. Za stavu 6:5 pro nás přišel soupeři gólman, který se nejen velmi rychle rozchytal, ale měl i štěstí na dobře postavené tyče a břevno. Zápas byl vyrovnaný a hrálo se do 10. Nejvíc obětavě se hrálo za stavu 9:9 samozřejmě a posldní gól dal Honza Procházka, můj spoluhráč Potom rychlé převléknutí do suchého, ani jsem zimu necítil. V restauraci s velmi příjemnou a přátelskou obsluhou, která sousedí s hřištěm, jsem si dal kolem půl 10 večeři, pokecali jsme a v 11 jsem se vydal domů. Takhle nějak si představuji hru pro radost. Žádný velký faul, přátelská atmosféra, i když se pokazila přihrávka, závěr ve vyhřáté restauraci, kde jsme byli sami taky výborný! Dostal jsem nabídku, abych chodil pravidelně a jelikož to je vždy v úterý, docela se mi to hodí. A tak už možná za týden zase v Libčicích.