Natěšen z PéPéček se vydávám s naším oddílem na další vícedenní OB závod s názvem Sklárna – 4 etapy na konci prázdnin. Jede nás opravdu hodně a všichni jsou moc fajn, takže nálada i přes mé trápení v lese je stále výborná. Čeká nás páteční krátká, sobotní krátká a lesní sprint a v neděli klasika. Přihlásil jsem se do kategorie H21 L, kde písmeno „L“ znamená LONG. Zkrátka si chci pořádně užít. Ve stejné kategorii je i Ondra a tak můžeme diskutovat postupy a trochu se hecovat. Ondra je však kliďas a nějaké porovnávání ho nevyvádí z míry.
Hned první etapa mi naznačí, jaké to zakončení prázdnin bude – náročné. Parametry 6,2km, 165m převýšení a 24 kontrol by se daly leckde běžet jako klasika. Mapa je sice v měřítku 1:10 000, ale nějak se s ní nemůžu srovnat. Sice doháním Ondru, který přede mnou startoval o 6 minut dřív, ale brzy ho ztrácím a jako by nestačilo mé pomalé mapování a krkolomný výběr postupů – při postupu na 22 běžím o 90 stupňů jinam a když vyplaším 2 srny, je mi jasné, že tudy ještě nikdo postup nezvolil. Nakonec se na mapě najdu a zdárně dokončím i tento postup, který byl mimochodem jedním z nejkratších. V cíli je z toho 53. místo z 57 a blbej pocit. Ondra mi dal 6 minut.
Druhá etapa má podobné parametry – 6,7km, 205m a 22 kontrol. Opět les plný šutrů a jelikož velká většina kontrol (u některých kategorií všechny) je schovaná právě za šutrem nebo skálou, bude to opět náročné. Od začátku nedělám velké chyby a na 8 dokonce vyfouknu schovanou kontrolu dvěma borcům přede mnou, kteří ji minuli. Tetelím se krásným pocitem, jak jim zdrhnu, leč hned další kontrolu (asi 20m od této) hledám blbě. Oni samozřejmě hned poznali chybu, vše napravili a už jsem je neviděl. Na jednom z dalších postupů předstírám před nějakým školním výletem, že jasně vím, kam běžím a že do toho skalnatýho svahu je to fakt nejlepší cesta, ale díky malému kufru kontrolu nalézám se značným zpožděním. Dokonce i cílovou sběrku bych málem přehlédl nebýt rady staršího za mnou. A tak ani 2. etapa mi sebevědomí nikterak nezvedla, ba naopak. Ondra mi nadělil 2 minuty.
Po závodě jedu na oběd za rodiči do nedaleké Jesenice a zjišťuju, že dobré jídlo je základ úspěchu. Odpolední sprint se mi totiž docela líbí. Máme 30 minut na tyto parametry: 2,4km, 90m a 15 k. Bude to fofr. Je legrační, jak se člověk proplétá v lese kousek nad centrem závodu s asi 100 dalšími závodníky, každý běží jinam a hledí si svého. Z našich potkávám Jarina, který chce radu, kterak na 5 a Jirku s Jindrou. Na postupu kolem hustníku, který mají snad všichni, volím obíhačku a není to nejlepší nápad – do hustníku by to bylo rychlejší. Těsně před cílem mě „zdržuje“ ještě jeden klučina, ale naštěstí chce jen vědět, kde je. Nemám stopky (zapomněl jsem je u rodičů) a tak jsem malinko nervózní, ale čas v cíli je dobrý – 21:24 a náskok na Ondru 2:30. Celkově však vede.
Večer zasedáme v restauraci pod lany, kde probíhá slíbená zmrzlina, pivko, kofola a sledujeme zápas Sparta – Ostrava. Postupně zůstáváme s Bobem sami, ale užíváme si to. Jirka s Jindrou a vedlejším pokojem (samý ženský) vyprazdňují před spaním 2 lahvinky, aby na zítra dobře promazali. A že to bude potřeba.
Nedělní závod je pro mě – jak to jen nazvat – ani ne tak utrpení jako zkouška fyzických a morálních sil. Již parametry říkaly, že to bude těžké – 14,7km, 315m a 25 kontrol – to vše s mapou 1:15 000, což je po sprintové mapě 1:5 000 trochu šok. Hned na prvním postupu bloudím, a když už 1 najdu, zlobím se aspoň na pořadatele, protože vydávat modřín za listnatý strom, mi přijde přinejmenším divné. Dál to celkem jde a ze 4 na 5 (dlouhý postup) zkusím úspěšně přímou trasu. Pak kufr na 8, kde se špatně orientuju na cestě a to že moje kategorie běží doleva do lesa, mě vůbec neznervózňuje. Když jsem u 15. kontroly, najednou si všímám, že do tohoto močálu budu muset ještě jednou, protože tu budu hledat 20 a 21. No co se dá dělat. Aspoň, že se močálům zdařile vyhýbám a celý závod absolvuji se suchými botami. Při dlouhém přeběhu na 17 už cítím, že nohy moc netáhnou a tak to zůstává až do konce závodu. Nakonec jsem naběhal 19,5km s převýšením přes 500m a časem 2:36:53. Ondra to na 19. kontrole, která je blízko cíle, balí.
Zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je silný – tohle motto mi na letošní Sklárnu jednoznačně sedí, ale s dobrou partou a králíky po celém areálu se to dalo vydržet i s úsměvem na rtech.
Odkaz na další fotky je zde a zde a výsledky tady
a pokud byste chtěli vědět, kdo je pod našimi skvělými výsledky podepsán, je to pan TRENÉR