V sobotu 9.7. jsme se rozhodli vypravit na jednu sportovní akci, na kterou mě už kamarádka Linda zvala delší dobu a to několik let. Šlo o 28. ročník pohodové "vesnické" akce Sudoměřický triatlon. Co do vzdáleností nic náročného - 0,3km plavání + 16km kolo + 6km běh, už jsem absolvoval horší, ale spíš jde o to, že poslední týdny vůbec netrénuju a tak jdu do závodu sice bez únavy, ale vůbec nevím, co to se mnou udělá. Hlavní cíl je užít si to.
odjezd na start v plné polní
Vyrážíme v 10 směr Sudoměřice u Tábora, na střeše moje stará dobrá favoritka, a před námi cca 1,5hodiny jízdy. Bohužel se to vyhouplo na 2 hodiny, protože u Benešova je kolona a waze nám nenabídl alternativu. Jedeme ale s předstihem a tak stíháme i oběd v Miličíně a v 13:00 jsme na registraci, kde nás s úsměvy vítají holky Rechtorikovy a David Palivec, přítel Lindy. Po krátkém vyjednávání dostávám číslo 30 a jdu se připravit. Převlékání, dofouknutí kol, Jitka přebaluje Anču (tato činnost už je takovým každodenním koloritem :-) ) příprava věcí v depu, přesun oblečení z depa na hráz rybníka a pak pomalu přesun na start. U startu sundavám boty a ponožky, odváží mi je Jitka a já jdu svahem k rybníku. Do vody se mi nechce, ale nakonec tam těsně před startem vlezu, chvilku kecám s Lindou a pak si odplavu kousek do rybníka, abych se nefackoval s ostatními plavci.
A už je tu start - každý plave, jak umí. S překvapením zjišťuju, že má prsa se vyrovnají i pomalejším kraulům a když k tomu v polovině začnu přidávat na střídačku mou tajnou zbraň - ouško, hned se mi plave ještě rychleji. Nicméně z vody vylézám jako Linda a seznávám, že jsme Ti pomalejší ze startovního pole. Ale nejsme poslední :-) Pak se skoro jako jediný převlékám z plavek rovnou do běžeckého a běžím davem diváků z hráze k depu, kde popadnu helmu a brýle, zamávám holkám, sednu na kolo a šlapu a šlapu a šlapu...
na zádech mám číslo 30 
Nevím, jaké kopce mě čekají a tak mám zkraje průměr ke 35km / hod. Pak už přichází první stoupání a jsme v Borotíně. Ještě před obcí předjíždím chlapíky ve starých jednodílných plavkách a na ukrajinách a obdivuju je a povzbuzuju je. Za Borotínem si uvědomuju, že údaj na hodinkách, který jsem považoval za kilometry, byly minuty. Od té doby mi to už tak rychle neutíkalo a trochu jsem ubral. Za obcí se kopce začínají nechutně zvedat a v tom nejprudčím mám pocit, že mi nestačí převody. Pak se to láme a já se těším na sjezdy, kde, jak zjišťuju, opět nestačí mé převody. V nich jedu rychostí až 55km / hod a těším se na běh. První polovinu kola jsem měl za 23:08 (prům. 21km/hod) a druhou za 17:28 (prům. 34 km/hod). Celkem převýšení kola bylo 260m.
Při příjezdu do depa slyším od Jitky informaci, že Linda je přede mnou asi o 5 minut a ať jí doženu. To mě nemusí 2x popohánět. Ale nohy jsou po kole dost mimo a tak mě první kilometr vede hlavně hlava, která se snaží o to, aby si nohy vzpomněli, jak se běhá. Během šestikilometrového kolečka neustále někoho předbíhám a vyhlížím Lindu, ale ta je v nedohlednu. Terén je zajímavý, klasický kros s krátkými výběhy, prudkými seběhy i klidnějšími pasážemi. Finiš je na louce, kde beru ještě dva závodníky a jsem v cíli. Blahopřeju Lindě, že mě o 6 minut dala a Davidovi, který mě dal o 11 minut. No jo, chyběli mi na trati značky a míčky :-) První půlku běhu jsem běžel za 13:42 (prům. tempo 4:35 min./km) a druhou půlku za 12:36 (4:25 / km). Celkem v běhu nastoupáno 60m.
Pak objímám rodinu, uklidíme kolo na střechu auta a jdeme si dát kofolu. Chodíme s Ančou, zdravím se se starými známými z TZ a je nám tu v tom příjemném a usměvavém kolektivu dobře. Na závěr se předávají po kategoriích diplomy úplně všem a to už je nejvyšší čas se sebrat a zmizet, protože je po půl 6 a je nám jasné, že Anička bude v postýlce o něco později než obvykle. Každopádně se nám tu líbilo a těšíme se na příští ročník.
Fotky ze závodu jsou na našem rajčeti.
2024 ©