V sobotu 18.4. za chladného jarního počasí jsme vyrazili ve čtyřech do Pardubic na vinařský půlmaraton. Start je až ve 13:00 a tak v klidu vyrážíme z Kralup někdy v 10. Na místě se potkáváme s Honzou Koldinou, naším největším želízkem v ohni, co se týká aktuální formy. Můj cíl je jasný. Běžet s Vaškem, dát to pod 1:30 a případně mu dopomoci k osobáku. Už dlouho jsem půlmaraton asi neběžel, protože jak jinak si vysvětlit to, že jsem si s sebou na trať nevzal žádné občerstvení? To to chci dát bez cukrů? Bohužel celý tento omyl mi došel až když bylo pozdě a slabě zásobené občerstvovačky ani zoufalé olizování Vaškova palce, kam vytekl zbyteček gelu to už nezachránili 
Kdybych to běžel sám, moc by mě to asi nebralo. Nějak se mi letos ty asfaltové městské závody nelíbí, kam se hrabou na Borecký 1/2 maraton. A tak jsem rád, že běžím s Vaškem. Na 12.km to trochu nakopávám s tím, že se Vašek udrží a udržel se. Tempo mi vydrží do předposlední občerstvovačky, kde ale není ionťák, pak nastává krize, po otočce se Vašek vzdaluje, poslední občerstvovačka sice velkou cedulí hlásí na ionťák, ale bylo ho asi málo a tak ho silně zředili a tak není kde brát, Vaška posílám 3km před cílem, ať maká a nezdržuje se se mnou a běžím si protrpět konec závodu. Já, který mám poslední kilometry vždycky nejrychlejší, který na konci předbíhá jednoho za druhým. Teď musím nutit nohy do pohybu, hlavu, aby s nohama hýbala, těším se na jídlo, protože hlaďák je sviňa, nedokážu se chytit nikoho, ačkoli chci a oni mě povzbuzují. Ne, dnes už mám zkrátka splněno. Vidím, že pod 1:30 to dávám a na víc to dnes nepůjde. Do cíle dofuním, ale že bych si poslední 2 km pamatoval, to tedy moc ne. V cíli baštím, co můžu, láduju všechno, co připomíná jídlo. Ale celkově jsem spokojený, Vašek má osobák, já to dal pod 1:30, tak co. A možná je to na delší dobu poslední městský závod. Pak do auta, převléknout se a hurá na zahrádku, kde máme svatební afterpárty, která se moc povedla - Ti nejotrlejší se mnou vydrželi do 2 do rána a bylo to fajn.
Fotky ze závodu zde
2025 ©