Po týdnu nic nedělání, zaviněném virózou, se vrhám do sportu jako lačný bulteriér na běžcovo lýtko 
V pondělí odstartovala další fotbalová sezóna na turisťáku a včera jsem byl na běhu v Kunratickém parku, který tímto postupně poznávám. A jelikož bydlí blízko i Honza L. a vím, že se do běhání dal s vervou jemu vlastní, oslovuji ho se seriózní nabídkou, zda si nechce navléci přiléhavý běžecký overal a jít se producírovat do parčíku mezi ostatní běžce. A on, že jo.
A tak se v 17:50 za doprovodu jeho přítelkyně a pto dnešek fotografky Terky prezentujeme na běh, dostáváme startovní čísla ze spartakiádních dob 40 a 41 a připravujeme se na start za 10 minut. Cesta, na které se startuje, je celkem úzká a tak trochu váháme, kam se postavit. Já mám velkou chuť běžet rychle a tak se stavím do cca 3. řady na stranu, což se mi hned v prvních metrech vymstí (a asi všem, kteří běží mojí stopu). Do profilu cesty totiž vyčnívá větev - dost silná a běžcem přede mnou napružená větev, která se zastavuje až na mých žebřech a pořádně mě šlehá. Než mi dojde, co se děje, opět ji napínám a pouštím na běžce za mnou (podle fotky na Honzu). Masíruju si hruď, ale tempo prvních běžců mi nedopřává oddychu a tak se jich snažím držet. Mám plán běžet pod 12 minut - je to něco přes 3km a tak bych to mohl dát. První kilometr mám za 3:36 a už cítím, že jsem to přehnal. Budu mít co dělat, abych zbytek nějak rozumně doběhl. Navíc běžím celou dobu v podstatě sám, což taky není moc fajn. Druhý zvlněný kilometr mám za 4:00 a třetí + 130m do cíle také za 4:00. Ale v cíli o sobě skoro nevím, mám vyprahlo v krku, rýmu a ledové ruce. Nic méně s časem 11:36 jsem velmi spokojen. Honza dobíhá někdy po 15 minutách a také to zvládl na jedničku.
Pár fotek zde
2024 ©