Závod ČEZ City Trail Run v Praze se běžel tuto neděli - první ostrý test po mononukleoze. Těším se na atraktivní místa na trati, atmosféru, hudební doprovody, kluky - běžce z oddílu. Je to už dlouho, co jsem byl na nějakém závodě. Oproti slunečné sobotě je nedělní ráno a vlastně celé dopoledne mlhavé a chladné. Slibované výhledy tedy nebudou tak krásné, ale i tak to byl zážitek. Před závodem ještě děláme velkou reklamu našeho KČT - Česká Televize si nás všimla (díky našim běžeckým trikům) a udělala s námi předzávodní rozhovor. Je fakt, že jsem moc jiných týmů neviděl. Start do Petřínského kopce mi nevadí a občas lituju lidi, které předbíhám. Ani ne po prvním km toho mají plné zuby. Já to jdu hlavou a i tak doufám, že jsem to nepřepálil. V Jelením příkopu je trochu tlačenice a stoupání a schody jdeme ve vláčku za poslechu hosliček u Daliborky :) Tleskám sličné houslistce a rozbíhám se přes Letenské sady na první občerstvovačku na 5.km. Dávám ionťák a hurá do ulic u Technického muzea, kde mám jeden úsek dokonce 4:00 na km. Snad to vydržím... Průběh stromovkou je fajn, člověk to tu zná :) Na občerstvovačce dávám ionťák a banán a hurá do Troje. Ani mi nepřijde, že jsem v půlce, bylo to rychlé. Od Stromovky začínám cítit únavu, ale poperu se s tím. Přeci jen je znát běžecký výpadek přes léto a 2 virózy krátce po sobě si taky z fyzičky něco ukously :) U výběhu ze Stromovky potkávám pána s ptákem, který u této velké běžecké akce nesmí chybět. Po cestě nás podporuje hodně lidí a to je fajn. Spousta dětí si s námi plácá. Výběh v trojské vinici se mi líbí asi nejvíc (tedy po osvětleném tunelu v Jeleňáku). Zvonice nám vyzvání, nahoře hraje trochu zastrčená cimbálovka - opět potlesk, ať mají taky radost, výběh stále nekončí a už jsme v botanické zahradě, obíháme japonský koutek, kde se mi vždycky moc líbilo a hurá dál. Na konci výběhu mě oslovuje Honza startující 2,5 minuty za mnou, jestli je vše ok. Moje tempo už není tak šťavnaté, jako na začátku a je mi jasné, že Honza bude dnes lepší. Přeju mu to, je to zasloužené. Ani se nesnažím se ho chytat a chci si poslední 1/3 užít co nejlépe. V technických pasážích to trochu klouže, ale určitě jsou boty silničky lepší než krosky. Závěr závodu už se nikam moc neženu, jen se snažím držet slušné tempo a těším se na svou rodinu v cíli - jsou tu teta Jana, Jíťa a Vojta. Toho asi 30m před cílem popadnu za oplocenkou, přendám na trať a společně s krásným pocitem dobíháme ruku v ruce do cíle. Snad se dostanu k cílové fotce :) Krátký rozhovor Vojty s Honzou Smatanou a pak už jen oddych, převléknutí, nadlábnutí, společná fotka a rozloučení. Byl to krásný závod. Po něm ještě navštěvujeme bobovou dráhu na Proseku, objevuje se slunce a obloha je najednou modrá jako v létě. 2x si sjedeme, dáme oběd a hurá domů. Tam mě po sprše přepadá únava a dávám si šlofíčka :)

Doběh byl společný se synem