Uplynulý víkend stál za to!
Vše začalo v pátek, kdy jsem pozval Honzu na francouzský brambory a štrůdl. Jako správná návštěva přinesl láhev vína, já k tomu přidal jinou a tak nám večer uběhl jako voda. Konečně jsme měli klid a čas si popovídat o běžecké lize a plánech do budoucna a hodně věcí jsme vyřešili. Domů jel v půl jedné a já šel hned spát. Ještěže zítra je půlmaraton až ve dvě.
V sobotu kolem 11 vyrážím na Brdský půlmaraton. Jedu sám, ale s odhodláním si to pořádně vychutnat. Minulý terénní půlmaraton jsem si užil hodně a tak očekávám něco podobného. Samozřejmě půjde o menší akci, ale o to větší je šance uspět. Je trochu chladněji než by bylo ideální a hlavně pofukuje studený větřík a tak volím dlouhé rukávy i kalhoty. A dělám dobře. Na start se postavilo rekordních 192 běžců a běžkyň a všichni startujeme najednou. Trať má být blátivá a tak na nohy obouvám krosky. Čekají mě 3 kola, což mi vyhovuje, protože pro finiš budu vědět, jak si rozložit síly. Ve 14:00 se ozývá relativně nečekaně 3, 2, 1 START, což zaznamenává jen druhá polovina startovního pole. Takže tak 2 vteřiny je prodleva než je první polovina startovního pole tou druhou "přesvědčena" že teda UŽ! Pak mě pár lidí předbíhá, trochu se to mele na luční cestě, člověk se musí vyhýbat lidem, loužím, blátu, rozměklému poli, lidem a zase lidem. Citem cítím, že nasazuji celkem rychlé tempo, rozhodně rychlejší než na Baroku, ale tady nebudou takové kopce, tak proč ne? V plánu mám zkusit to zaběhnout kolem 4:30 na kilometr a tento plán celkem držím. První větší kopec, který se zdvihá na 2.km není v prvním kole nijak záludný a složitý. Leč předbíhám 2 kluky, kteří si v něm zavazují tkaničky (asi nějací amatéři :) ) Je fajn, že každý kilometr je značený a tak si tempo krásně hlídám. Otázka je, zda to vydržím až do konce. Do druhého kola si dávám pár hltů vody a mám v plánu si před koncem vzít malou tyčinku Mars, kterou mám v kapse a pak to zase na stejném místě zapít. To se mi na Baroku osvědčilo. Přede mnou je kluk, který když si potřebuje odkašlat, tak zakřičí. Je to celkem nepříjemné, hlavně když jsem to zaslechl poprvé, a tak se snažím předběhnout ho rychleji než ostatní. Dál přede mnou je někdo se svítivě žlutým trikem a já ho beru jako takovou mojí světlušku, za kterou běžím a možná jí přeběhnu. Začíná trochu mrholit, ale přitom nad stromy svítí sluníčko. Je zvláštní jak v tomto sportovním vypětí pracuje můj mozek. Vnímám okolní přírodu, úplně cítím, že jsem její součástí, raduju se z každého krásného místa v lese - potůček, který přebíháme, travnatá cestička lesem do cíle, dokonce každý kopeček, který se přede mnou zvedá, je mi milejčí než seběh nebo rovina. A při tom všem jen dýchám a tělo běží úplně samo. Jako bych nastartoval a motor už automaticky vykonával práci a já se jen vezu :) Tak nějak můžu popsat můj pocit z těchto dlouhých běhů. Až do určité chvíle. A to je finiš.
Před náběhem do posledního kola jím tu naplánovanou tyčinku, která mi totálně zaplácne karamelem pusu a polykám jí jen stěží. Ještěže je tu pití - dávám si ionťák a vyrážím za povzbuzování fajn diváků na poslední kolo. A vím, že už není nač čekat a tak trochu zrychluju tempo. Až na nějaký 18.km mám pocit, že bych to mohl stihnout za 1:30:00, ale to bere za své. Naposledy vybíhám dlouhý kopec na 2.km (tentokrát na 16.km) a nohy už ho pořádně cítí. Ale co, za chvíli budou odpočívat, tak jaképak šetření. Asi na 18.km předbíhám konečně svou světlušku a v dálce vidím další 3 borce. Říkám si, že Ti už jsou asi na doběhnutí moc daleko, ale 1km před cílem je všechny beru v malém kopečku, který mě trochu překvapil v prvním kole, ale teď mi naopak pomohl. A to už rozbíhám finiš, čeká mě nejhezčí úsek do cíle - krásná relativně úzká lesní cesta pěkným nízkým lesem plným hub - co pohled do lesa, to vidím asi tak 3-6 hub. Byl jsem se tu rozběhat a nevěřil jsem svým očím. Škoda, že je to samej ryzec a holubinka. Přede mnou běží ještě jeden borec, ale do cíle taky zrychluje a tak dobíhám asi 5m za ním. Na stopkách mám 1:31:13 a jsem moc spokojenej. Krásnej závod, krásná trať, super lidi kolem cílového prostoru, dobrá atmosféra. V každém okruhu nás organizátor s mikrofonem tituloval jménem a tak se člověk cítil opravdu jako doma. Celkově jsem skončil 18. z 69 s mezičasy jednotlivých kol 31:14; 31:03 a 28:56.
Po závodě jsem si dal klobásku, točenou kofolu, vyfotil sympatické běžkyně aprohodil s nimi pár slov při čekání na jejich kamarádku a odjel za rodiči na chatu. Je to zajímavé, ale vždy po půlmaratonu jedu na chatu k ohýnku :)
V neděli jsme s tátou prořezávali větve a stromky kolem chaty. Při šermování s motorovou pilou v šesti metrech výšky jsem se necítil úplně bezpečně, ale vše dopadlo dobře - vedle táty, který mi jistil žebřík :) Chudák dvakrát dostal pigáro od vosy tulačky, která v jeho nohavicích hledala úkryt na zimu.
Večer v 6 pak ke mně do bytu dorazil Honza s kytarou a učil jsem se pár nových akordů a když dorazily Zuzka K. s Péťou a posléze i Lenča, hrálo se, zpívalo se, víno a medovina tekly proudem a velmi dobře jsme se bavili. A jak jinak tyto maximálně 3 hodinové akce končí než tak, že se jde domů v půl jedné!!!
A tento víkend mi opět ukázal, že mám fajn rodiče a přátele, díky kterým se nelze nudit :)
Odkaz na fotky zde
2024 ©