Po zimní přestávce jsem vyrazil ještě s pár lidmi z oddílu na běžecký závod. Loňská premiérová účast nás nadchla a tak jsme letos nemohli chybět. Šlo o Borecký půlmaraton, který se běží ze Mšena do Velkého Borku a cestou se střídá asfalt s terénem a krásnými místy typickými pro Kokořínsko. Skály, potůčky, studánky... Vše v hojné míře. Přes zimu jsem sice zápasil s několika stále se vracejícími virózami, ale v únoru už jsem si párkrát zaběhal venku a zdraví drželo a tak jsem se mohl těšit na krásný závod.
Počasí bylo jako objednané - slunečno, teplo a moc nefoukalo. Beru 3/4 kalhoty, abych v chladných údolích netrápil kolena zimou a triko s krátkým rukávem. Je to super. Před polednem už se tísníme v davu na startu a čekáme na starostův výstřel. A už se běží, chvilku hlavní ulicí, pak myší dírou po chvíli v terénu se napojujeme na silnici do Sedlece a hned je tu změna trasy oproti loňskému ročníku. To totiž v Sedleci přeběhla první skupina běžců esíčko, díky čemuž jsme se asi na 2km dostali s Honzou do vedení. Letos se k "esíčku" přibýhá zezadu a tak nebezpečí nehrozí.
Plánoval jsem to letos neběžet nijak naplno, první polovinu si užít trať a druhou, když se budu dobře cítít, to trochu zrychlit. Jenže trať Boreckého 1/2maratonu Vám to nedovolí. Prvních 6km na občerstvovačku ke Grobiánovi se totiž běží takřka stále z kopce a to se zkrátka moc šetřit síly nedají. Za ním se běží po louce, zde se schovávám před lehkým protivětrem za běžcem přede mnou, proběhne se kolem studánky, po dřevěných chodnících a jsme na asfaltce, po které probíháme Harasovem. Běží se mi dobře, zvolil jsem tentokrát boty na tvrdý povrch a bylo to určitě dobré rozhodnutí. Bláta a písku moc nebylo a na asfaltu se cítím v pohodě. V podstatě běžím své tempo, není tu nikdo, koho bych se držel. Občas někoho doběhnu, schovám se na chvíli za něj ve větrné pasáži a pak ádié :) Zajímavá chvíle přišla za Harasovem v terénu. Zde se chvíli běží po skalnatém hřebenu nad rybníkem a začínáme předbíhat první holky. Ty trochu lituju, protože nám na úzké pěšině dost často uhýbají a zastavují se. A když jsme seběhli z hřebenu dolů a doběhli zhruba na 10,5. km, pár lidí přede mnou běží podle mě špatně. Trochu mě to zvyklá a tak se vracím na rozcestí, ale běžec za mnou mě uklidňuje, že moje trasa je správná a cedulky za zatáčkou mi to potvrzují. Opět se tedy organizátoři nevyvarovali kufrování několika závodníků. Na předposlední občerstvovačce se zastavuju, piju slabý ionťák, zapíjím vodou a na cestu si beru 1/2 banánu, kterou skoro celou natlačím do sebe a snažím se nezakuckat :) Teď asfalt až do Hleďsebe, tady mě povzbuzuje Vašek, což znamená že Zuzka je blízko. V následném výběhu nad obcí to vypadá, jako procesí. Hodně žen a občas nějaký muž, který předbíhá. Kopec už znám z minula, tady jsem měl krizi, ale letos v klidu. Nahoře před poslední občerstvovačkou, kterou tradičně nevyužívám, předbíhám Zuzku a pak už jen přes pole, kde lehce fouká proti, s kopce do Borku, ke hřišti a kolem něj do cíle. Poslední 2km za sebou slyším kroky a občas zrychlím. Smiřuju se s tím, že mě někdo ještě předběhne, ale že se ho už nechytnu. Leč stále mě ne a ne dohnat. Otáčet se nebudu, to by znamenalo, že už nemůžu :) Závodník přede mnou má sice velký náskok, ale jak přibýháme ke hřišti, vzdálenost mezi mnou a jím se zkracuje. V posledních metrech ho doháním, dáme si finiš a náš výsledný čas je totožný: 1:28:58. V kategorii jsem 12. ze 109 a celkově dělené 17. místo z 217, kteří dokončili závod. Což je super a jsem maximálně spokojený. Cíl pod 1:30 splněn. Po závodě rychlý zvěřinový guláš, malinovka, trochu pokec na sluníčku a jede se domů.
u Grobiána je mi hej
Další fotky zde
2024 ©