V sobotu 23.2. konečně začíná další sezóna běhů do kopce v Praze a okolí. První závod je tradičně Čerčanský Chlum. Délka 4,34km s převýšením 255m (strmost 5,9%). V roce 2010 jsem tu běžel poprvé a skončil jsem 16., což bylo první nebodované místo) Věřím, že letos na tom budu alespoň o fous líp, protože už znám trať a vím, kde začít finišovat. Z původně plánovaného počtu 6 běžců zůstáváme zejména díky počasí 2 – Vít a Jan Procházkovi, sportovci, kteří se nějakého nečasu nezaleknou. Ale nejprve je třeba se dostat včas na start. Noční přívaly sněhu opět zaskočili silničáře a jelikož se musíme vracet pro doklady, nemáme žádnou časovou rezervu. Rozhodně nás tedy nenadchne, když i dálnice jsou pokryté břečkou. Bezva, tam, kde jsme mohli něco nahnat, naopak ztratíme. Z Prahy jedeme po D1 ke sjezdu na Benešov a polovinu této trasy jedeme padesátkou. Myslel jsem, že sobota dopoledne bude ok, ale nenapadlo mě, že maj pražáci jarní prázdniny. Hned za sjezdem z dálnice je v kopci kamion, který zoufale hrabe a všichni ho musíme objíždět. Zhruba v čas startu (11:00) vjíždíme do zapadaných Čerčan, Honza vyskakuje u školy kvůli rychlé registraci a podle počtu běžců v okolí školy je jasné, že start je posunutý – o 15 minut. Stíháme se rychle převléci a běžíme na cca 1km vzdálený start.
Tady už je necelá devadesátka běžců a běžkyň a za malou chvíli už vybíháme všichni vstříc bílému peklu. Sníh stále padá a běžíme ve vyjetých kolejích. Mám krosové boty a mám pocit, že to klouže míň než se silničkami. Naštěstí mám průpravu v běhání po sněhu s Popíkem, takže psychicky jsem na tom dobře. Startovali jsme s Honzou na konci startovního pole, a tak celou cestu někoho předbíháme. Honzovi trochu utíkám a vidím ho až v cíli. Když předbíhám závodníky před sebou hlubokým sněhem, nemám pocit, že by to byla horší cesta. Boty drží. Asi kilometr před cílem už je jen vyšlapaná jedna stopa a peloton už je pěkně natažený. O nějakém finiši nemůže být řeč, protože toho mám dost. Přede mnou je běžec v pětiprsťákách, kterého nakonec beru a zkouším dotáhnout skupinku 5 lidí přede mnou. Pomáhá mi prudká vlásenka před cílem a hlubokým sněhem je nakonec předbíhám všechny. Čas v cíli 26:59. Osobák to není, ale v tomto počasí ho nemá nikdo, pokud neběžel poprvé. Honza dobíhá v čase 29:31. Co se týká bodů, jsem 14. (za dva body) a Honza 21. V naší kategorii běželo 29 borců.
Po seběhu do školy dostáváme výhru v tombole (sprcháč a svíčky), převlékáme se a vyrážíme na vysněný oběd do prověřené restaurace u Floriána v Jílovém u Prahy. Cesta zapadaná, v kopci nesmíme zastavit... Oběd byl výtečný, Honza zouvá promočené boty (má jen jedny) a poroučí si z důvodu velkého hladu 4 chody. Domů dorážíme kolem 4. hodiny odpolední plní dojmů z nevšedního zážitku.
Fotky zde
2024 ©