Baroko maraton 2013

Napsal Vejtek.bloger.cz (») 9. 9. 2013 v kategorii Běhání, přečteno: 1553×
baroko-marathon.png

První zářijovou sobotu se koná hodně běžeckých akcí – např. Lívancový běh, běh do kopce na Zbraslavi, ale my si vybíráme akci s názvem Baroko Maraton. V rámci tohoto podniku máme na výběr ze 4 délek tratí a využíváme všechny – maraton absolvují Honza Kol. a Vašek, 1/2maraton Vejtek s Peterem, na desítku jde nejpočetnější skupina – Zuzi P., Zuzi K., Honza L. (a původně měl jít i Tomek K., ale pro nemoc účast nakonec odříká) a na 4,2km vysíláme Tomíka V.

Počasí je parádní, možná až trochu vedro, ale nevadí to. Nejedeme sem pro nějaké velké výkony, ale vyzkoušet si nezvyklou trať a nasbírat zkušenosti a především si to užít. Na poslední chvíli je nejistý i start Honzy Kol., protože v týdnu před závodem ho trápila viróza a tak se teprve v závodě rozhodne, jakou trať poběží. Nakonec zůstává u maratonu.

Celý víkend je pojatý následovně: V pátek vyráží jako předvoj Vejtek s Peterem, prezentují v klidu všechny členy, vyzvedávají tašky s trikama (z důvodu nedostatku velikostí „S“ jedno dostáváme přímo od organizátorky, která ho svléká, za což druhý den dostává čokoládu) a přespávají v Jesenici. V sobotu je sraz v 9:00 v Plasech, kde se převlékáme, fotíme, vymýšlíme strategie na závod, předáváme klíčky od aut Terce L., která nám dělá podporu s naším maskotem - kocourkem Markusem a nasáváme předzávodní atmosféru.

A to už je 10 hodin a je tu start desítky, 2 minuty po něm startují dlouhé tratě najednou a půl hodiny nato trať 4,2km, kde je Tomík trochu jako učitel v mateřské školce. Většina účastníků je dětí :)

Do cíle se dostáváme postupně všichni a to s úsměvem na rtech. Tratě jsme si užili do dna a moc se nám to líbilo vč. atmosféry v centru závodu. Pocity a reakce jednotlivých členů - viz níže.

Naše dosažené výsledky:

Vašek              3:56:16            19 / 40

Honza Kol.     4:08:15            25 / 40

Vejtek             1:40:01            14 / 76

Peter               2:06:53            14 / 17

Honza L.            57:24            21 / 36

Zuzka P.            58:43            11 / 58

Zuzka K.         1:02:59            16 / 58

Tomík                27:55            24 / 27

v týmových štafetách (maraton + ½ maraton + desítka) jsme postavili 2 týmy, které končí na 8. (Kolďa, Vejtek, Honza L.) a 11. (Vašek, Peter a Zuzi P.) místě. Na vítěze ztrácíme 1 hod a 40 minut resp. necelé 2 hodiny – viz výsledky.

Po závodě se loučíme s Tomíkem, který se vrací do práce, a přejíždíme na chatu Vejtkových rodičů do Jesenice, kde důstojně zakončujeme běžecký víkend sprchou, večeří v restauraci, výletem pro dřevo, ohýnkem, kytarami, buřty, burčákem, asi 10kg zeleniny, koláčem a nočním výklusem kolem chatové osady v 1 ráno. Poslední, kdo jde od ohně, jsou Honza Kol. s Vejtkem ve 3:00, ale do postele to nemají daleko – spí pod širákem.

V neděli ještě úklid, krátký výlet na krásnou zděnou rozhlednu v Kryrech, kam si všichni vyšlápneme pěšky a pak již rozloučení a cesta domů. Akce se všem moc líbila a těšíme se na další podobnou v budoucnu.

 Mapa závodu zde a fotky z celého víkendu zde.

REPORTY ÚČASTNÍKŮ

Zuzka K.

Img-0138

Tak je to za mnou - můj první běh na 10 km. Ještě před týdnem jsem si říkala, že jsem se asi zbláznila, když jsem se na Baroko přihlásila. Tehdy vidina pěkného terénu zvítězila nad obavami z toho jestli jsem schopna tak dlouhou trať běžecky zvládnout.

Ještě na startovní čáře jsem nevěděla jaké tempo zvolím na začátek závodu. O několik minut později zjišťuji, že tyhle starosti byly zbytečné, protože tempo prvního kilometru udával dav, který mě zcela pohltil. Zuzka mi v něm zmizela hned za startem a po zbytek závodu jsem ji neviděla. První (rovinatou) část trati, jsem se zabavila předbíháním závodníků, kteří zvolili pomalejší tempo, až jsem se probojovala do skupiny s pro mě vyhovující rychlostí. Mezitím jsme zdolali první kopeček a já si říkala, že na mapě to vypadalo mnohem dramatičtěji. Asi o kilometr dál jsem poznala, že to opravdové stoupání teprve přijde J. V kopci střídám běh s chůzí a s několika běžci se pořád dokola předbíháme, protože postupují stejně.

Trať vede stále po lesních cestách, pěšinách nebo jen tak lesem, moc se mi to líbí a baví mě to, což je základ J. Přesto s nadějí vyhlížím občerstvovačku, protože od ní se začínáme vracet zpátky do centra závodu. Zdoláme krátký hup nahoru a pak již úbočím dál. Běží se mi pěkně, dokonce možná maličko zrychluji a trať rychle utíká. Čeká nás poslední část závodu (stejný úsek, který jsme běželi na začátku) a já sleduji jestli ostatní budou ke konci zrychlovat a začnou mě předbíhat. Naštěstí se to týká jen několika chlapů. Od cedule 1 km do cíle na mě jde únava a opadá moje zapálení - je to rovinka a je třeba konstantní tempo, což nesnáším J. Asi jsem zpomalila, protože ten kilometr se neskutečně vlekl, a to mě čekalo ještě oběhnout Velkou louku po sluníčku. Naštěstí ostatní na tom nejsou lépe a skupina závodnic dokonce v úseku za stromy přechází v chůzi a tak je nakonec předbíhám. Mám z toho radost a ploužím se do cíle, kde už mě vítá Zuzka.

Zuzka P.

Zuzka-p-na-blog

Baroko desítka (neoficiálně cca 10,8, ale to se nikde nepíše). Super závod, v terénu, ani jsem tolik před startem nepanikařila, bych řekla :) prvních 15 minut přes špičky, zbytek po patách. Hodně jsem si to užila, soutěžila jsem s Honzou L., který zapůsobil na mou slabou vůli a když jsem ho v kopci doběhla, tak přešel do chůze se slovy, že je to stejně rychlý jak běh,, takže nemá cenu běžet. No a já? já jsem teda do toho kopce taky zastavila :D jsem lama, fakt. Takhle zpětně je mi to líto, ale to jsem prostě já no.. pak jsme se pořád tak nějak předbíhali, ale nakonec mě definitivně vzal na 7.km a nadělil mi minutku, tak to není tak hrozný. Závěrečné kolečko na louce bylo úmorný.. jsem hrozně ráda, že nás bylo tolik, oddílová běžecká trička byla k nezaplacení a přítomní potvrdí, že jsem byla i dost odvařená ze svých nových běžeckých kraťasů, jako bych na sobě ani nic neměla :D tak doufám, že zase za rok. užila jsem si to!

Vejtek

Vejtek-na-blog

Můj první půlmaraton a navíc v terénu. Moc se těším, ale nevím, co čekat. Věřím, že to zvládnu, jen aby neodešla kolena a nohy obecně. Hlava to zvládne! V 10:02 je start, pak běžíme kolečko kolem louky, kde se snažím nikam nespěchat. Je to rozdíl oproti desítce, kde se člověk od startu snaží držet stejné a rychlé tempo. Tady vím, že mě čekají kopce a že síly budou třeba na finiš. Od začátku jde všechno dobře, hezká cesta v lese podél Střely a od 2.km stoupáme na první kopec. Opět vše v pohodě, ani ho necítím. Pak cesta ubíhá lesní pěšinou sem tam kořen, vyjetá kolej, ale hezká příroda. Na každém značeném kilometru (až do 7.) si kontroluju čas a běžím cca 5:20 na kilometr. Není kam spěchat, rozhodne druhé stoupání, říkám si. Pak seběh k prvnímu občerstvení a zase nahoru po silnici, lesní cestě s krásným výhledem a už je tu odbočka z maratonské trati. Je docela brzo a tak předpokládám, že Kolďa to nevzdá :) Následuje seběh ke Střele, kde mi na 7. kilometru na rozbitém asfaltu začne cvakat pravá bota, což je způsobeno zaseknutým kamenem v podrážce. Pod kopcem musím zastavit a vyndávám 2 šutry. To bylo nadlouho naposled, co vidím kilometrovník. U Střely trať zahýbá prudce doleva a vede po úzké cestičce podél vody ve svahu – chvíli lesem, chvíli po louce, chvíli chatovou osadou, pak most a opět krátké stoupání po asfaltu. Běží se fajn, ale chybí mi cedule s kilometry, takže při pohledu na stopky (56 min) doufám, že už jsem aspoň v půlce. Pak je tu další občerstvovačka, kde dávám opět jen vodu a následuje druhý kopeček. Mám ještě dost sil? Snad jo. Zhruba v polovině kopce cítím, že nohy uvadají a tak jím půlku proteinové tyčinky. Když polykám poslední kus, objevuje se cedule občerstvení 500m, což je paráda, protože to potřebuju zapít. V klidu postojím a piju nejdřív ionťák, pak zapíjím vodou a hurá do kopce. Nohy se mi krásně rozbíhají a já začínám předbíhat ty, kterých jsem se před pár set metry jen tak tak držel. Na vrcholu to pouštím dlouhými kroky do obce Žebnice, kde s díky míjím a nevyužívám poslední občerstvení a na rynku se ptám jednoho z pomocníků závodu, jak je to ještě daleko do cíle. Odpověď mě překvapí. 10 – 15 minut. Cože? To už fakt zbývá jen seběh ke Střele a po rovince do cíle? Tak to není na co čekat. V zápětí na kraji obce vidím konečně kilometrovník a na něm cifru 17km a rozbíhám svůj finiš. Z kopce v lese si musím dávat pozor. Není to zrovna trať, kde by se dal natáhnout krok a pustit to. Navíc předbíhat se taky moc nedá, ale sportovně mě pár lidí pouští. Za chvilku jsem dole u řeky a nabíhám na poslední 2km, které jsme už běželi na začátku. Snažím se udržet rychlou frekvenci nohou a najednou v dálce vidím motivaci jako hrom – Láďa Zámečník. Kamarád, kterého jsem viděl naposledy na 3.km a před tím na kladenském čtvrtmaratonu. To by bylo něco, kdybych ho ještě předběhl. Ale to by se muselo běžet ještě kolečko po louce jako na začátku – a běží se :) Nepolevuju a už vidím, že se blížím a že pokud se nic nezmění, jeho skalp si odnesu. Když ho předbíhám v remízku (cca 500m před cílem) krátce ho pozdravím a povzbudím. Jako odpověď slyším údiv, že jsem tady a že to teda bude do cíle ještě závod. Nechci se s ním ale přetahovat na cílové pásce a tak se mu snažím cuknout, což se daří. Moje tempo nebylo zachyceno :) Z dálky slyším povzbuzování od našich „desítek“ a Tomíka s Terkou a je to balzám na unavenou duši. V poslední zatáčce před cílovou rovinkou už ale nohy moc nechtějí držet nastolené tempo a tak mrknu za sebe, jak je na tom Láďa. Je daleko a tak do cíle dobíhám celkem v pohodě, ale nijak se nešetřím. S časem 1:40:01 jsem maximálně spokojenej, 14.místo v kategorii je sen a po závodě si dopřávám masáž nohou. Byla to krásná trať a už se těším napřesrok.

Peter

Peter-na-blog

Společně s Vejtkem, Honzou K., Zuzkou P., Zuzkou K., Honzou L. a Terkou s kocourkem Markusem, Vaškem a Tomíkem jsem letos poprvé vyrazil na Baroko Maraton. Na tento běh jsem jel s tím, že si ho chci především pořádně užít a případný dobrý výsledek bude příjemným bonusem. V 10:02 jsem se tedy vydal
na trať půlmaratonu, který vedl převážně po polních a lesních cestách v členitém terénu s krásnými výhledy. Začátek jsem rozběhl v mírném tempu a kopce v první půlce jsem se snažil běžet tak, abych se neutavil. To se mi vyplatilo a stoupání mezi 13-15 kilometrem jsem téměř nepocítil. Zlomový okamžik nastal po občerstvovačce na 15 kilometru, kdy mě v posledním prudkém stoupání chytily křeče do žaludku. Musel jsem zpomalit a část kopce dokonce jít. Na vrcholu stoupání se žaludek uklidnil a mohl jsem zase v pohodě běžet. Při jednom z posledních seběhů v lese jsem zakopl a natáhl se jak dlouhý, tak široký - naštěstí z toho byly jenom oděrky. Zbytek trati už jsem si až do cíle užíval.

Baroko maraton byl akcí, která se po všech stránkách vydařila. Parta skvělých lidí, kteří do toho šli s chutí a užili si to jak při vlastním závodu, tak i při večerním ohýnku.

Se svým výsledkem jsem spokojen a už se těším na příští ročník Baroko maratonu.

Honza Kol.

Honza-kol-na-blog

Nakonec jdu směle do toho, ale ne zcela v dobrém rozpoložení - nachlazení v posledních dnech je stále znát. Začínám tedy hodně opatrně, po zaváděcím km po louce v centru závodů v Plasech míříme do "terénu". CCa 2.km takový první test - první kopec. V klidu ho celý vybíhám, ideálně se mi ale v kopcích nedýchá - zatím to moc neřeším, je to celkem brzo po startu. Cesta utíká celkem rychle, je to dost nahoru/dolů, ale jde to celkem dobře. I když cejtím, že to v kopcích tolik netáhne, jak bych si představoval. Odbočku na trasu 10km vůbec nezaregistruju a než se pořádně rozkoukám na trati, přijde i odbočka na půlmaraton. Je to zatraceně brzo, abych usoudil, jestli má smysl běžet celej maraton, tak to teda risknu. Pole je již roztrhané a po odbočce na "půlku" je to ještě více znát. S Vaškem běžíme zatím pospolu, najednou jsme na trati víceméně sami. Občas kecáme, cesta tak rychleji utíká a je to hodně znát. Probíháme nad Oblátkem, kde poznávám místa TZ. V půlce jsme cca za 1:52 v údolí Manětínského potoka. Nohy zatím slouží dobře - trochu cejtím kotníky, oproti SNR je to daleko více trailová trať. Až jsem trochu překvapen, jak to zatím celkem hladce probíhá, ale zdaleka není vyhráno. Síly ve druhé půlce samozřejmě ubývají, kopec na Strážiště raději vycházíme. Pro mě zlomový okamžik, jak to také na maratonu bývá, přijde cca po 32. km. Jako by mi hlavně hlava vypověděla službu - ne psychicky, ale totálně - mám špatnou koordinaci, občas se mi zamotá hlava, špatně se mi dýchá. Citím se celkově fakt hrozně, jediné, co mi ještě funguje, jsou díky bohu aspoň nohy. Přijde mi, že vůbec nic mi nějak zásadně nepomůže - snažím se hodně pít, gel, nějaké to jídlo občerstvovačce. Snažím se střídat běh s chůzí - zatím tohle na zdolání posledních km aspoň trochu funguje. Až tady drsně poznám, že jsme se dnes do toho neměl pouštět a svůj maraton dnes "prohrál". Dost lidí mě v této fázi samozřejmě předbíhá, pýcha maratonského běžce byla teda dnes hodně raněna:)Aby toho nebylo málo, tak cca na cca 39. km se přidávají křeče do břicha a zvracení, to už jsem to viděl jako definitivní konec..Ale paradoxně mi to trochu pomohlo, poslední km byly v poklidu a již bez problémů. Nakonec jsem do cíle dorazil s převládajícím pocitem radosti, že se mi to dnes nakonec podařilo dotáhnout až do konce. S ohledem na realitu před závodem, musím být celkově spokojen - ostatně nevím, co jsem vlastně čekal. Zase jsem holt o něco zkušenější:) Trasa a značení super, v jistém směru asi i náročnější než SNR. Celkově moc prima závody a vlastně celý víkend.

Tomík

Img-0096

Jelikož nejsem velký běžec, vybral jsem si tu nejkratší trať, kterou nám v Baroku nabídli (nepočítám-li "sprinterské tratě na 400m"). Takže jsem měl před sebou 4,2km běhu. Terén trati ani profil nebyl znám. Takže až na místě jsem zjistil, že mě čekají 4  kolečka po areálu:-). Takže start v 10:30 hned po přehlídce japonských bojových umění. Takže 3...2...1....start. Vybíhám na své první kolečko. Běžím. Poprvé cílová rovinka. Běžím dál. Podruhé cílová rovinka. Běžím stále dál. Potřetí cílová rovinka (už trochu stereotyp) a konečně čtvrté, finální kolečko. Zrychluji a probíhám cílem (natrénovaný to mám dobře).  A mám to za sebou. Trošku s pocitem křečka běžícího v kolečku, ale prostě super!!!! Děkuju za prima den a hlavně skvělou společnost a všem gratuluju k výborným výsledkům!  Takže na rok zas a snad desítku!!!

 Honza L.

Img-0071

Je tomu už skoro rok, kdy jsem se ve stylu „ahoj, jsem Váš kamarád Honza a budu s Vámi běhat“ stal přidruženým členem TOM-KČT Kralupy.  Protože se všechny dosavadní akce nesly na vlně dobré zábavy v kruhu mládeže všech věkových kategorií, nenechala mě chladným ani diskuze na stránkách běžecké ligy o plánovaném výletu na Baroko. Slovo dalo slovo a v sobotu ráno jsem tak mohl naložit mou rozespalou (novo)manželku Terku a kocoura Markuse (můj osvědčený support tým) a zamířit směrem Plasy.

Na místě před závodem jsem spolu s ostatními pořešil nezbytné logistické manévry (redukce objemu tekutin, cukrová dopovačka, týmové focení, další cukrová dopovačka…), rozloučil se se support týmem a v deset hodin vyrazil s ostatními do útrob místního lesa. Všiml jsem si, že Zuzka P. je na startu nebezpečně nažhavená, a protože jsem zamýšlel doběhnout do cíle jako první člověk v zelenobílém trikotu na 10km trati, musel jsem ji tlumeným šlapákem trochu zchladit. A vida, rázem jsem byl skutečně před ní.

Cesta ubíhala příjemným lesním terénem až do chvíle, kdy přišel obávaný kopec s cca. 120metrovým stoupáním. Nenechal jsem se zaskočit a zkušeně přešel do chůze. Jak to bylo o chvíli později, když mě doběhla Zuzka, už víme z jejího vyprávění. Nicméně zanedlouho se stejně dostala přede mne a vydržela tam dalších asi pět kilometrů. Celou tu dobu jsem zoufale ucucával sacharidy z gelu, ukrytého hluboko v trenkách (mé běžecké gatě nemají kapsy, jiný důvod to opravdu nemá smile), ale předběhnout jsem ji nedokázal. Její tempo především z kopce dolů je opravdu pekelné.

Strom kopec strom strom kopec kopec kopec strom. Občerstvovačka na 5.km a záblesk naděje, když jsem si všiml, že si Zuzka pro samý spěch zapomněla vzít nabízený cukřík. Čapnul jsem tedy rovnou dva a snad i kvůli tomu ji o dva kilometry později přeci jen předběhl (kde chybí kvalitní trénink, situaci zachrání chemie). Pak už následoval jen asi dva kilometry dlouhý „poslední kilometr“ po rozpálené louce za vydatného povzbuzování Terky a Markuse a cíl.

Potěšilo mne 54. místo ze 180 účastníků na 10km trati, což je pro mne, začínajícího srandaběžce, zatím asi nejlepší umístění. Více mne (a spolu se mnou i Terku a našeho drzého chlupáče Markuse) ale potěšil příjemný víkend v zázemí u Vejtka ve společnosti dobré party z turisťáku. Těšíme se na brzkou shledanou!

Vašek

 Vasek-na-blog

Nechal jsem se k celému maratonu snadno ukecat a bylo to dobré rozhodnutí. Jak všichni víme, jela tam velká skupina z KČT. S Kolďou jsme začali volně a až do rozdělení tratí půl a celého maratonu jsme běželi u sebe do 10m, od rozdělení jsme byli na dlouhou dobu dobře sehraný pár a běželi jsme vyloženě spolu. Měl jsem menší krizičky už docela brzo, ale Honza vždy zpomalil, i když jsem mu řekl, ať jde svým tempem sám. První půlka byla více zvlněná trať a byla hezká, ale vzala dost sil a na půlmaratonu v čase 1:52 jsem se cítil docela unavenej a netěšil jsem se na to, co nás ještě čeká. Největší problém byl, že jsem to neměl úplně vyřešené v hlavě a taky jsem nikdy nic podobného neběžel. Na 24 km jsem měl větší krizi. Honzu s jedním běžcem, co nás doběhl, udržím, ale mám s tím docela problémy. Po občerstvovačce společně vyjdeme nejprudší kopec, což oběma pomohlo. Po pár km se to obrací, sám toho mam taky dost, ale pro tentokrát přecházíme do chůze kvůli Honzovi, i když jen na krátkou dobu. Občerstvovaček bylo dostatek, na každé jsme se chvilku zastavili! Ke konci chybělo značení kilometrů a to mi vadilo. Hudbu jsem od 17km neměl a běželo se mi těžko. Dost běžců nás předběhlo a Honza začal i na moje unavené tempo trochu ztrácet a asi po 3 výzvách Honzy, ať jdu sám dál, se mezera mezi námi zvětšuje. Do cíle zbývalo tak 9km. Na další občerstvovačce jsem ho za sebou neviděl a do mírného kopce jsem šel! Kdybych věděl, že cíl je 2 km blíže než jsem si myslel, asi bych se hecnul. V druhé půlce kopce se rozeběhnu a dobíhám pár lidí, co mě v kopci předběhlo. Poslední pití na kopci a cedule 37km mě dost pozitivně překvapila. Do cíle běžím už bez zastavení a hlavně z kopce seběhnu asi 3 lidi a v posledním okruhu v areálu také. Asi 200m před cílem mi začnou fandit kamarádi a najednou už necítím žádnou bolest a vím, že to dokážu! Po chvilce mi to dochází a mám pocit lásky - endorfiny v žilách smile Na podruhé jsem důstojně dokončil MARATON!!! Druhý den mě moc nebolí nohy, což mě dost překvapuje. Asi jsem měl ještě nějaké rezervy. Byla chyba si neobjednávat běžecké tričko, co měli všichni ostatní.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Zuzka K z IP 109.238.210.*** | 11.9.2013 11:51
jako všechny ty články jsou pěkné, ale ten Tomíkův je the best smile
Leník z IP 212.79.110.*** | 19.9.2013 20:55
No, pěkný, bratránku! Moc gratuluju ke sportovním úspěchům, koukám, že opravdu válíš smile Od dob jesenických olympiád smile I když i tam jsi měl vždycky navrch.... Doufám,že se zase někdy uvidíme! :-*


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a třináct