V 3. závodě českého poháru v turistickém závodě v Malenovicích mi hrálo vše do karet. Náročná trať, suprové ubytování v krásných srubech, trať promočená večerním a ranním deštěm, deštivo i za běhu... a k jistotě vítězství v poháru mi stačí 97 bodů. Rád bych vyhrál i třetí závod a tím se opět mocně přiblížil k titulu mistr sportu v TZ. Malinká komplikace by mohlo být mé startovní číslo – 1. Poprosil jsem z důvodu mého rychlého návratu domů, abych byl alespoň v první 100 a tak mi organizátoři nemohli vyjít vstříc víc. Ale byl to zvláštní pocit. Od plížení jsem byl vlastně na trati všude první až do uzlů. A trať jakoby spala a já ji probouzel. Všechny stromy obalené dešťovými kapkami, plížení hodné vytření, ale na velmi příjemné trávě, občas nějaké to zvíře...

První jsou hned po startu na hřišti míčky, slečnu s č.2 pouštím do prvního koridoru a běžím na vzdálenější. Při prvních 2 míčkách mi plesá srdce. Na startu se mi i trochu nervozitou klepali ruce, navíc na mě „každej“ kouká, ale jde to dobře. Jenže ukolíbán úspěchem nedávám třetímu míčku dostatečnou sílu a končí před kruhem. Škoda, ale požene mě to. Plížení bez problému a hurá kolem srubů po promáčené louce do lesa na lanovou lávku. Pak následuje lesní pasáž a už jsou tu dřeviny – to to utíká, přijde mi. Trať má mít 5,3km a 9 kontrol, ale na prvním kilometru a půl jsou hned 3. Však taky mezi azimuty a uzly je pěkná štreka. Dřeviny dávám v pohodě, jedli poznávám podle utržené větvičky a už je tu stoupák přes KPČ na topo. Za KPČ je vidět krátce Lysá hora a vzpomínám, jak jsme tudy štrádovali se Zuzkou na Malchor na 5bv. Za značkami sbíhám k azimutům a vrhám se do nich s vědomím, že jsou náročné a kdyby byl čas, tak je předělají (info ze startu). Hned první vede přes hustník a tak jdu opravdu opatrně a dokonce si i počítám kroky. Vylézám z hustníku hodně vpravo, ale azimut po chvilce zahlédnu. Druhý je přes rokli, ale bez problémů. Třetí v kopřivách, ale nevnímám je. Ale čtvrtý se mi nezadaří. Vede přes kopřivový rygól a tak to obíhám po kamenité cestě a snažím se napojit za rygólem na správný směr. Ukazuje mi to po louce do lesa, ale vlevo si všimnu červených fáborků – hurá, ty vedou od něj. Nebo k němu... Jdu po nich nejdřív vlevo, vedou přes loučku do lesa a z prudkého kopce. Zdá se mi, že vedou stále dál a azimut nevidím. Takže zkouším druhou stranu a sbíhám po cestě na křižovatku, kde vidím šipku, která naznačuje, že teď běžím po trati (nikoli proti směru), sakra... Ale najednou si všímám, že se připojuje další červený fábor z lesa vpravo. Raduji se, neboť jde ze směru, kam mi zhruba ukazovala buzola, než jsem začal běhat po fáborcích. Šplhám do kopce a co nenacházím? 4. azimut, ale ženy, dorostenky smile Takže alespoň už vím, že jediná správná varianta je ten původní fáborek do lesa... Vracím se k němu a azimut nalézám. Tak tohle zdržení mi přijde draho... Následuje dlouhý úsek po cestě téměř po vrstevnici přes uzle k odhadu. Na ní mám chvíli i vodiče – zajíce. U odhadu si cvičně házím a přijde mi, že by to mohlo být akorát 20 m, ale je v kopci a tak dávám 13m! A hup, dvě trestné. Byl fakt 20m. Asi jsem byl unavenej :) A teď už jen sprint do cíle po cestě z kopce. V cíli se mě ptají, jako prvního závodníka vrátivšího se z červené tratě, jaké jsou azimuty. Říkám, že těžké, ale regulérní.

Po závodě jsem totálně promočenej a teplá sprcha bodne. Čekám na další pasažéry – Popíka, Nýnu a Bláňu a ve 12 vyrážíme směr Kralupy. Cestou nám Zděnda telefonuje naše umístění – Blanka 3., já také, Popík 7. a Nýna 10. Všichni spokojení a u Popových bude velká oslava, protože si Káťa vyběhla postup na MČR do Mikulášovic. Hurááá!!! smile Zlato pro Kralupy tentokrát vydřel Karel Šimek!!!