3. závod ČP v TZ se běžel tuto sobotu 23.5.
Doma v Kralupech. Na domácí trati se mi neběhá dobře. Je to krátká placka a každá chyba se Vám vrací 2x. Minutu přede mnou je můj největší letošní soupeř - Viktor Maťaťa. Mrkneme na sebe, popřejeme si štěstí a frr, už je pryč. A ani se nenaděju a už mi pípají hodiny můj start. Krátká trať = běžet od začátku na max. Už na dřevinách nemůžu, ale poznávám tentokrát bezpečně všechny :) V závodě jsem pár slabších chvilek měl. Malý přeběh KPČ, na azimutech mě větev škrábne do čela a sundá čelenku, pro kterou se vracím a na značkách odbíhám od č.9, ale přiběhnu k č.11 a 12. Kde je safra 10? Vracím se k 9, ale nic... Rozhlížím se, vracím se k 11 a pak si teprve všimnu, že desítka je ještě nad nimi :) Asi únava... Pak už sprint na plížení a míček. Během plížení najednou Bubák, který mě kontroluje, zvedá ruku. Že bych měl (asi poprvé v životě) trestnou? A taky že jo. Rozhodí mě to tak, že si zapomenu vzít míčky z košíku. Vracím se tedy počtvrté. Ale pak se zkoncentruju a nahážu je všechny. Uff. První šel trochu doleva a vyděsil mě. Krátký doběh do cíle a funím jak lokomotiva. Mám v krku i na patře vyschlo a sliny se nedostávají. Viktora jsem sice před sebou na trati viděl, ale nedoběhl jsem ho. Při pohledu na výsledky jsem moc rád, že i on dal jednu trestnou (míček), protože běžecky je mezi námi 12 vteřin. O konečném pořadí rozhodne mistrovství za 3 neděle, ještě mě může porazit o 0,3 desetiny bodu z celkových cca 300 bodů, to by zamrzelo. Kdybych se nedotkl, mohl jsem mít už klid.
4 momentky z trati
lanová lávka nebyla malým moc nakloněna
je to tam!
Po závodě jedu domů s Vojtou na oběd a po obědě všichni uleháme do postele. To je snad jediná výhoda domácího závodu + samozřejmě znalost terénu. A jelikož jsem ještě před závodem absolvoval kvalifikační část tzv. supersprintu TZ a nečekaně jsem uspěl, musím ještě nastoupit odpoledne do finále, kam postoupilo 10 nejlepších. Start je v intervalech z kvalifikace a na Nýnu, který poběží první, mám ztrátu 29 vteřin. Čeká nás plížení, uzel, odhad vzdálenosti a míčky. U každé kontroly hned trestné kolečko pro případ chyby. K plížení dobýhám 6. a z plížení jdu do lesa asi 3. nebo 4. Rychle vážu rybářský uzel a běžím asi nejdelší běžecký úsek z celého sprintu - malé kolečko pod základnou - cca 400m, na odhad dobíhám 2. zrovna z něj odbíhá Nýna. Odhaduji 12m, ale to je moc a tak musím bohužel na 1 trestné kolo. To mě stojí asi 5 míst, z toho 3 si sprintem na míčky vybojuji zpět. Ale druhý míček kazím a tak je tu ještě jedno trestné kolo. Do cíle běžím na 7. místě a mám toho dost. Závod to byl pro diváky rozhodně atraktivní, pro závodníky velmi náročný a myslím, že to mohlo posílit každému psychickou odolnost, která je v TZ celkem důležitá.
Supersprint - vybíhám z plížení
2024 ©