Minulou sobotu jsme vyrazili na 1. závod Českého poháru do Českého Brodu. Počasí (mírně zataženo bez deště) bylo pro běh ideální. Dokonce i startovní číslo nebylo k zahození – 114 a jako jeden z posledních v naší kategorii. A shodou okolností Ondra Šíp (jeden z nejrychlejších závodníků vůbec) s číslem 2. To znamená, že bych měl před svým startem znát jeho běžecký čas. Trať slibovala zajímavý závod, kde se 1 chyba dá slušným během napravit. 5,5km délka s převýšením 200m. Při čekání na startu jsme se dozvěděl nejen čas Ondry (35 minut), ale i další zajímavosti – Karda bloudil na 1. azimutu, Kolďa si štípnul poslední azimut ženský, Fusoš má čas kolem 40 minut. No Ondra si to dneska dal. Od Zdeňka jsem zase zjistil, že v Brodě bývají těžké azimuty. Ale při krátkém rozhovoru mě Nýna uklidnil, že azimuty jsou v pohodě. V prostoru startu jsme docela dlouho a tak je mi celkem zima na nohy, protože jsem jel jen v kraťasech. O to radši se jdu asi 15 minut před startem rozběhat a zahřát svaly, aby námahu vydržely. A už je to tu, po dlouhé době mi na startu dochází, že mi o něco jde, že to nebude měření sil pouze s oddílovými kolegy, ale celorepublikové a každá chyba by mohla mrzet o to víc. A už je odstartováno. Žačku, se kterou vybíhám zároveň, nechávám rychle za sebou a to už je tu první kopec na uzle. A je celkem výživnej. Samozřejmě se budu jako vždy snažit běžet celou trať a tak mě první kopec nesmí udolat. Na uzlech v klidu vážu rybářák – po upozornění Lenky na závodě v Kralupech ho vážu na 2 provázkách a při následujícím seběhu už už vyhlížím Petera, který běžel přede mnou. V ostré pravotočivé zatáčce už ho mám nadosah, ale následuje další táhlý kopeček a Peter dlouho odolává. Na dřeviny ale dobíhám před ním a víc už ho neuvidím. Dřeviny jsou docela zajímavý, naštěstí žádný brslen a spol. ale smrk, buk, dub, habr, lípa a modřín. Posledně jmenovaný strom dělá trochu problémy, protože má větve hodně vysoko a není na ně vidět, ale podle jehličí na zemi to nemůže být nic jinýho. A to už jsou tu ony zrádné azimuty, na kterých vyhořelo celkem 20 závodníků z celkového počtu 147, kteří se dnes na červenou trať vydali. Skoro 14%!!! Od letošní sezóny je sjednocené značení azimutů a hlavně udávání jejich parametrů. Bohužel celkem nešťastně jsou uvedeny nejdříve metry a potom až stupně. Mnozí by uvítali opačné pořadí informací, neboť tak je používají. Ale pokud někdo neumí číst, jeho problém. Na prvním úseku se vydávám podél oplocenky a při pohledu na druhý (o dost vyšší) svah je mi jasné, že budu šplhat. Ale les je příjemně otevřený a tak červený papírek už z dálky vidím. Navíc se v těch místech pohybuje cosi jasně bílého - ale ano, jsou to trenýrky přítele Kalouska. Na druhý azimut vyrazil taky kousek přede mnou, ale štípu ho dřív, protože Kalda nikam nespěchá a jeho kolega salámista Ády, kterého cestou na 2. azimut potkáváme, také ne. A to se k nám hrne ještě Miloš Němeček, který si to dnes v azimutovém prostoru také užil déle, než by chtěl. Na třetí mě „někdo“ naviguje, protože už tam byl (záměrně neuvádím jméno, protože podle pravidel by mohl být chudák diskvalifikovaný) a čtvrtý už je hračka, jen si pozorně přečíst, který papír s kleštěmi je můj. Od azimutů to stoupá k plížení a já mám pocit, že nohy už jen táhnu. Plížím se v pravém koridoru, kde je víc hlíny než čehokoli jiného a v polovině se vyhýbám velkému drnu. A to mi ještě na nohu někdo z rozhodčích kope bordel, který závodníci vyhrabali z plížení. Jako by nemohl počkat, až to prolezu! Podle odhadu bych teď za plížením měl být tak v polovině a už bych měl spíš klesat. Při dalším z mnoha pohledů na stopky je mi jasné, že druhá polovina bude rychlejší – aspoň v to doufám. Na další kontrole, vzdálenosti, osvědčuji svůj odhad z hodu míčkem a jelikož se mi zdá terč o něco málo dál, dávám 21m. Po odhadu následuje asi nejhezčí úsek závodu, zejména od značek na míček – cesta klesá po úbočí údolí, dole šumí potok a já přeskakuju kameny. Dokonce mě startovní číslo 102 s obtížemi, ale slušně, pouští před sebe. Přes brod udělám 2 skoky a už se vydýchávám, abych něco naházel. První míček jde tak 10cm před, ostatní 2 už do kruhu. Takže teď mě poženou nejen hodinky, ale i ta jedna trestná. Při rozmluvě s Nýnou jsme usoudili, že od míčků už se v podstatě dá finišovat a tak tempo stupňuju. To už je tu KPČ v kopci, určuju tradičně po 4 a kopec od KPČ už se mi běžet vůbec nechce, ale vůle je silnější než unavené nohy. Kdy už sakra uvidím autobusy a cíl? Poslední úseky už si moc nevybavuju, snad jen seběh k lávce, kde mi zapomněli měřit zdržnej a nakonec hlásí 12 vteřin a pak už jen krátký sprint do cíle. Z výsledků mám radost, trochu mrzí ta 1 trestná, kvůli které jsem druhý, ale hřeje mě nejrychlejší čas na trati a ztráta na Ondru 1,5 bodu. Do Malenovic nejedu a tak se budu muset o to víc snažit v Týnci a na MČR, kam jsem si dnes vyběhl postup. Už teď se těším.

Pár fotek:

Těsně po lávce