Bohužel mám smutnou zprávu - dnes jsme se Zuzkou museli nechat utratit Zrzouna. Naší kočičku, která byla nesmrtelná a přežila otravu lilií, rekontrukci zaprášeného bytu, život na ulici (než si našla nás), život bez zubů... Určitě to neměla v životě lehký, ale pak si našla v Zeměchách nás a její život se změnil. A náš taky.
Konec byl rychlý. Akutní selhání ledvin, které měla už tak špatné a každá doktorka se divila, jak může žít s tak blbýma hodnotama výsledků krve. O víkendu si u Zuzky začala lehat nezvykle na zem, ale do postele ještě vyskočila. Dokonce v pondělí ještě pobíhala po bytě a loudila něco do mističky. A v úterý konec - nechodila, hlavičku neustále opřenou, odvezl jsem jí na testy a kapačku, ale večer, když jsme jí vyzvedali, nebyla vůbec lepší. Ba naopak. Stav se rapidně horšil, podchlazení (33 stupňů) a hlavně krev jako porcelán (jak řekla doktorka). Zkrátka porucha ledvin se také projeví nedostatkem červených krvinek a tak měla bílo jak v pusince, tak dříve růžové polštářky tlapek... Když dostala poslední injekci, byli jsme s ní, hladili jí... Usnula okamžitě... Jediné, co jsme si přáli bylo, aby netrpěla a to se snad povedlo. Omlouvám se, ale nemůžu psát dál, nevidím na klávesnici...
poslední fotka u mě v posteli
SBOHEM ZRZOUNKU a děkujeme za všechno...
2024 ©