Tento článek bude o veliké nespravedlnosti, která je na mně (a hlavně na mém jméně) systematicky a dlouhodobě páchána.
Všechno to asi začalo v roce 2004, kdy se běželo mistrovství ČR v TZ v Uherském Hradišti a já skončil druhý. Když se vyhlašovaly stupně vítězů v sálu místního kulturního domu, dovolil si ředitel závodu Vítězslav Rosůlek drobnou chybičku ve jménu. Jeho křestní jméno je totiž dosti podobné mému a tak toho využil a jako vícemistra vyhlásil vlastně sám sebe. Z jeho úst tenkrát zaznělo jméno Vít Rosůlek, pak se samozřejmě opravil, ale to už zaniklo v potlesku.
Ale Víťa je kamarád a tak jsem to vzal s humorem (stejně jako on)
O pár let později jsem vyhrál běh do Hostibejckých schodů v Kralupech a byl tam i zástupce od novin (myslím MF DNES). Na diktafon se mě ptal jak se jmenuju, jak se připravuju na závod, jestli nějak trénuju, pak si mě vyfotil a asi dvakrát chtěl znovu slyšet jak se jmenuju. V novinách pak pod fotografií úplně jiného kluka bylo napsáno, že nejrychlejšího času letos dosáhl Vilík Procházka! VILÍK!!!
Copak vám by to nebylo aspoň trochu podezřelý, že někdo dal svýmu synovi jméno po ne příliš bystré kreslené postavičce z řad hmyzu? 
Od té doby máme se Zuzkou doma dvě dřevěné postavičky Máji a Vilíka a jejich jména figurují i v názvu našeho týmu na 5bv.
No a zatím poslední chyba se stala ve čtvrtek 4.3.2010. Byl jsem pozván na vernisáž výstavy Czech press photo za patnáct let její existence. Zuzku jsem vzal samozřejmě s sebou. Bylo to ve Staroměstské radnici, hrála kapela, bylo občerstvení, šampus a dokonce promluvil i primátor Bém. Mě pozvali, abych převzal hlavní cenu, neboť mě vylosovali z 10.000 hlasujících návštěvníků výstavy Czech press photo za rok 2009. A tak jsem byl přichystán, že až zazní mé jméno (já naivka), půjdu na pódium a převezmu si cenu (červená obálka a v ní poukázky v hodnotě 10.000,- do Foto Škoda). "A první cenu vyhrává pan Roman Procházka!" 
"Je tu někde pan Roman Procházka?" 
To už jsem si klestil cestu skrz dav rozhodnutý, že se za Romana klidně vydám, ale s obavami, aby nějaký Roman Procházka skutečně v prostorách výstavy nebyl. Přeci jen je Procházka asi 5. nejpočetnější příjmení v ČR. V hlavě se mi taky zrodila možnost, že jsem vůbec nic nevyhrál a spletli si mě s ním. Naštěstí nebyl a když jsem přebíral obálku, stálo na ní mé jméno. Asi jako na diplomu za MČR 2004, jako na diplomu za Hostibejcké schody. Ale nikdo z přítomných si mě jako Víta Procházku moc nevybaví, snad jen Ti, kdo mě znají osobně. A jako náplast není ani to, že mi při svém odchodu z výstavy osobně pogratuloval pan Bém se slovy, že deset tisíc je dobrá výhra, ne? Tak jsem souhlasil a natáhl ruku. 
Z výše uvedeného vyplývá, že budu muset své jméno ještě mnohokrát zviditelnit, aby si mě s ním lidé správně spojili. A začnu už příští neděli, kdy se běží druhý závod do kopce v Pze a okolí - Listonošův krpál!
PS: pokud někdo po přečtení článku stále neví, jak se jmenuji a jaký obličej si k tomu jménu vybavit, přikládám fotografii s konstatováním, že se jmenuji Vít Procházka a rád se směju! 
2024 ©