5bv 2011 - report ze závodu

Počtvrté za sebou jsme se vydali se Zuzkou o „pacovském“ víkendu na dalekou cestu na Moravu až k hranicím s Polskem, abychom se zúčastnili extrémního vytrvalostního závodu 5 beskydských vrcholů. Letos se jde z Jablunkova a předpověď počasí není nejlepší – v noci má být mrazivo. Opět jsme se cestou vystřídali za volantem a díky tomu jsem si docela odpočinul a možná proto se mi letos nechtělo při závodě moc spát. Jako vždy jsme si dali před startem dobrý gulášek a ve 22:00 se sápu pro obálku s číslem 29. Nevím proč se všichni tak tlačí, aby měli obálku co nejdřív, když bude nástupní vrchol znám až po chvíli, právě proto, aby se zamezilo bláznivému vrhání se do davu.

Letos (jako v r. 2009) se pořadatelé rozhodli, že nám trať zpestří opět nástupním vrcholem. Jde o to, aby nás dostali na hřeben a rovnou do kopců a abychom nešli na 1. vrchol po silnici. Nástupní vrchol je pro letošek Bahenec (780m.n.m). Vede na něj modrá TZ a je to vcelku blízko. Cestou přemýšlíme, co bude za 1. vrchol a Zuzka si tipuje, že Velká Čantoryje (995). Je si velmi jistá a má proč. Trefuje se přesně. Na nástupním vrcholu si dávám na batoh pláštěnku, protože začíná drobně kapat, ale jak jsme se dostali na hřeben, sněží. Náš první sníh nastávající zimy. Cesta na Čantoryji ubíhá dobře. Sněžení není husté a tak ho ani nevnímáme a to, že trochu mrzne cítíme jen, když se zastavíme a pijeme ledovou kofolu a fantu. Zkouším využívat i nový camelbag, ale ledová voda mě neláká a tak si celý výlet nesu 2 litry skoro zbytečně. Na prvním vrcholu jsme něco kolem půl 3 ráno. Škoda, že je mlha a není vidět z pěkných výhledů na osvětlená města pod námi. Zde si dáváme sváču. Plánovali jsme krátký spánek, ale všechno je mokré a vlhké a tak se vydáváme na cestu. Druhý vrchol je Javorový (1031). Scházíme do Nýdku a po silnici do Bystřice. Zkoušíme si zdřímnout v zastávkách busu – jsou to takové malé chaloupky, ale vždy nás někdo vyruší, a tak se spát nedá. Nakonec nacházíme jednu, ze které se zrovna pakovala dvojice před námi (nasedali do auta, takže to asi balí), a tak si zde asi 15 minut schrupneme. Při odchodu už je světlo a jde se o moc lépe. Člověk by neřekl, že si tělo (ale hlavně hlava) odpočine za tak krátkou chvilku a pak jde jako na začátku. Čeká nás výstup, který jsme absolvovali v prvním ročníku (2008) – tentokrát za světla. Jde o výšlap 630m výškových a na zasněženém vrcholu jsme v 9:34. Šlo se celkem dobře a tak jsme už před příchodem na dvojku rozhodnutí, že jdeme na trojku. Jde o Sulov (942). Nám dobře známé místo, neboť až na ročník 2009 jsme šli kolem a někdy i dvakrát. Rozhodujeme se pro pochod přes hřeben a je fajn, že si ani moc nesejdeme dolů a pak nemusíme tolik vyšlapávat. Přesto je ale úsek z Kozích Hřbetů pod Malý Polom celkem oříšek, protože asfaltka se vleče a stoupá kolem stále stejných prudkých svahů. Pod Malým Polomem je blbě značená červená trasa – jsou tu 2 a pár lidí se plete a jde špatně. My už jsme ale ostřílení a přesně víme kudy. Teď ještě 5km na Sulov, ale Zuzku už bolí každý krok a je to opravdu dlouhých 5 kilometrů. Nakonec dorážíme na 3. vrchol v čase 14:57 a po krátkém oddychu jdeme na polívku do boudy Kysuca, kde se potkáváme s další kralupskou dvojicí. Jde o spolužáka Zuzky Honzu Procházku z gymlu a jeho parťáka. Po zelňačce a čaji se Honzův parťák vydává na 4. vrchol (Girová 839) a my se vracíme na základnu – máme toho dost a času na 4. vrchol jako obvykle málo. Nejdřív jsme chtěli jít hřebenovkou kolem Polomů (Velkého a Malého) do Mostů u Jablunkova a pak po silnici, ale nacházíme kratší trasu – pod Malým Polomem po modré na Kyčmol (tady jsme spali loni) a přes Horní Lomnou a Dolní Lomnou po silnici do Jablunkova. Měli bychom ušetřit tak 5 km a chůze po silnici bude jednodušší na orientaci než hledat značku a klopýtat přes kořeny a kameny. Zastihne nás totiž tma druhé noci. Cesta zprvu utíká dobře, protože Honza je hovorný a tak si povídáme o všem možném. Avšak jakmile dojdeme do Horní Lomné a dostáváme se na asfalt, už to není zábava – nohy bolí příšerně, mám strnulou šíji z batohu (to mě začalo bolet už na prvním vrcholu) a monotónní cesta mezi zalesněnými svahy, které lemují silnici, je únavná. Alespoň že neprší. Několikrát využíváme k oddychu opět autobusové zastávky a prokazujeme silnou vůli závodníků, neboť hned v Horní Lomné na naší zastávce zastavuje bus, který končí v Jablunkově a 2 minuty na to nám nabízí odvoz někdo ze základny. Vše ale odmítáme a v duchu se radujeme jak jsme hloupě stateční. Předposlední zastávka je na čaj v Dolní Lomné. Restaurace už sice měla po zavíračce, ale hodná paní vedoucí se nad námi slitovala. Jediný problém bylo vylézt a pak sejít schody u vchodu. Po této zastávce už máme všichni dost a jdeme už jen z povinnosti. Nikdo nemluví, bolest nohou už ani nevnímáme a nejhorší je, že za každou zatáčkou už čekáme ceduli Jablunkov. Před naší cílovou obcí ještě poslední využitá autobusová zastávka a pak už na náměstí a do školy. Tady na Moravě jsou obce strašně dlouhé a cesta přes Jablunkov je snad 3 kilometry! Ve škole se registrujeme ve 23:26 a tím končí naše strastiplná cesta, kterou již nechceme opakovat. Dáváme čaj a polévku a jde se spát za zvuku příjemné a tiché hudby. Tohle spaní je snad nejlepší v roce!

Celkem jsme ušli podle mapy na cykloserveru 79,177 km a nastoupali něco kolem 2.711 m. Pro mě je to opět posunutí našeho maxima, protože 3 vrcholy jsme sice dokázali dát minule, ale letos k tomu přibyl ještě ten nástupní. Odkaz na trasu i s výškovým profilem je zde a diplom za úspěšné dojití do cíle tady: Oceneni-5bv-2011.

Fotky jsou ve fotogalerii a konečné výsledky jsou zde