Dne 1.5.2010 pár vteřin po půlnoci jsme se registrovali na závod 5BV jako jedni z prvních. Přiděleno nám bylo číslo 4. A 15.10.2010 chvilku před dvacátou hodinou jsme se zaprezentovali v nové, krásné a vyhřáté sportovní hale v Čeladné. Cesta tentokrát bez problémů a dokonce jsme se v řízení vystřídali, abych nebyl moc unavenej. Zabalili jsme si batohy na cestu a vleže čekali na dvaadvacátou hodinu, kdy bude závod odstartován. Před tím proběhly nepodstatné informace o tom, jak se chovat v CHKO, kolik zde žije vlčích rodin a že by nás medvěd sám od sebe neměl napadnout. Umístění základny v blízkosti dvou nejvyšších hor Beskyd (Lysé Hory a Smrku) dávalo tušit, že se s největší pravděpodobností alespoň na jeden vydáme. 5 minut před desátou začalo na plátně hezky graficky ztvárněné odpočítávání a najednou už to tu bylo. Opět se mačkám před pódiem, kde leží obálky s čísly. Mě zajímá čtyřka, kterou v čase 22:00:03 beru do ruky a v klidu procházím deštěm vystřelených konfet. V klidu, protože první vrchol se tentokrát odtajní pomalu. Na plátně se objevuje fotografie hory a obraz se pomalu posunuje směrem k vrcholu, kde se dají rozluštit nějaké budovy a… a vysílač – první vrchol je Lysá Hora (1.323 m.n.m.). Cestu na ní podle mapy volíme celkem rychle, není tedy nač čekat a tak opouštíme s mnoha lidmi, kterým na hlavách svítí diodové čelovky, základnu a zaplavujeme chodníky na hlavní ulici. Velká většina jde s námi přes Ostravici a pak po červené nahoru. Limit, kdy se uzavírá první vrchol je 2:30 ráno a tak není moc času na zastávky nebo případná bloudění. Ostatně jak by člověk mohl zabloudit, když jde před ním a za ním takový štrúdl lidí. Čím výše stoupáme, tím se to víc a víc srocuje, protože asi tak 3 km před vrcholem už vede vzhůru jen úzká pěšina. Občas se nám naskytne úchvatný pohled na rozsvícená města v okolí Lysé a je na co se dívat. Nejvíc mě ale dostane pohled na hada čelovek, který se táhne pod námi. Je to neuvěřitelné. Na prvním vrcholu jsme v sobotu v 1:14 ráno a radujeme se, že na vyšší horu už tentokrát nepolezeme. Ušli jsme 13,221 km, nastoupali 1.040m a sestoupali 118m.

Výškový profil prvního úseku:

Druhý vrchol je Gruník u Horní Lomné (741 m.n.m.) a stejně jako většina závodníků jsme si vybrali trasu přes Ježánky, Sulov a kolem Malého Polomu. Do Ježánek se držíme ve skupině asi patnácti lidí a je to bezva, že se nemusíme soustředit na trasu, člověk si tak hodně odpočine. Pod Malým Polomem volíme jistotu a tak po modré sejdeme do Horní Lomné a zkusíme Grundig (jak ho Zuzka přejmenovala) vzít ztečí. Cesta dolů je dost kostrbatá a místy pěkně blátivá, což není pro mé tenisky, které jsem si přezul na Ježánkách, zrovna ideální. Ještě před Horní Lomnou u rozcestníku Kyčmol usedáme na klády a dáváme si pauzu, která se protáhne asi na třicetiminutový spánek. Toho jsme se chtěli vyvarovat, protože tím po zkušenostech z předchozích ročníků hodně ztrácíme, ale nejde to jinak. Horní Lomnou procházíme už za šera a vrchol Grundig objevujeme po chvíli v obtížném výšlapu bez lesních cest podle kouře z ohýnku. Na vrcholu (dorazili jsme v 7:13) je velmi přívětivá hlídka, nabízí ohřátí u ohně, hodně lidí suší trika, bundy nebo boty a probíhá pohodová konverzace. Z Lysé Hory jsme ušli 21,643 km, sestoupali jsme 1.281m a naopak museli překonat převýšení 671m.

Výškový profil druhého úseku:

3. vrchol (na který jsme zatím nikdy nedosáhli) je sedlo pod Smrkem (cca 1.100 m.n.m.). Zpátky se mi vůbec nechce stejnou cestou a tak nám přijde vhod, že můžeme jít s týmem, který šel na Grundig z druhé strany než my a ušetřil si několik desítek metrů převýšení a také pár dálkových kilometrů. Napojujeme se na cyklostezku, která nás dovede na modrou, po které jsme klesali do Horní Lomné. Cestou se s nimi (a ještě s pár dalšími týmy) přátelíme a cesta tak ubíhá daleko lépe. Čeká nás stejná trasa zpět na Ježánky a pak sejít 11,5km k nádrži Šance a odtud se doslova vyškrábat do Sedla pod Smrkem, ze kterého už to na vrchol není moc daleko. Tam však letos nejdeme. Asi nejvíc nás unavuje chůze po asfaltu právě z Ježánek k nádrži Šance a nejen nám se zdá, že rozcestníky kecaj a kilometrů jdeme daleko víc, než podle nich. Nakonec se k nádrži docaprtáme chvíli před třináctou hodinou a přemýšlíme, jestli vůbec stihneme čtvrtý vrchol. Podle jednoho z týmů, kteremu volal kamarád z trojky je čtvrtý vrchol Vysoká na Slovensku, nějakých 18-20 km od Sedla. Ale cesta zpět by byla vražedná. Cca 38 km!!! Uvidíme, jak nám bude na Sedle a v kolik se tam dostanem. Zuzka si cestu pamatuje z loňska, já moc ne, ale v prvním stoupání se mi paměť rychle vrací. Úzká kamenitá pěšina stoupá lesem přes padlé kmeny a nebere konce. Pak se napojí na asfaltku, ale v místě, kde se asfaltka stáčí doprava z ní znovu strmě odbočuje a všechny vzdálenosti na rozcestníkách se nám zdají dvojnásobné. Na střídačku se předháníme s týmy, se kterými jdeme takřka od Grundigu a nakonec se v čase 15:04 dočkáváme historického úspěchu – Mája a Vilík zdolali 3. vrchol. To už je nám jasné, že i kdybychom to stihli do 21:00 na Vysokou, tak zpátky na základnu by nám těch 11 hodin nemuselo vůbec stačit a tak volíme variantu návrat do cíle. Na třetí vrchol jsme z Grundigu ušli 27,824km, zdolali převýšení 1.346m a přitom ještě klesli o 944m.

Výškový profil třetího úseku:

Poslední úsek do Čeladné je už spíš o vůli a bolavých puchýřích na chodidlech než o čem jiném. Klopítáme (a to doslova) po úzké cestičce, která klesá směrem k Ostravici, ale na rozcestí Pod Holubčankou sedáváme v šanc zpevněné cestě kolem kopce Smrček a dál až do Čeladné. V hale jsme v 17:51 a jsme velice šťastní! Poslední etapa měřila 9,798 km, převýšení na ní bylo 228m a sešli jsme 942m. Následuje sprcha, odpočinek, večeře v místní restauraci a vydatný spánek, při kterém nám v hale hraje potichu klidná hudba.

Výškový profil čtvrtého úseku:

Ráno se nemůžeme vůbec rozejít, bolí kyčle a chodidla. V losování cen nemáme štěstí, ale rádi tleskáme všem, kteří jsou nějak oceněni (ať už za neskutečný výkon nebo za velké puchýře na noze), loučíme se s novými přáteli a odjíždíme směr Kralupy.

Celkem jsme ušli 72,486 km za bezmála 20 hodin a celkové převýšení činilo 3.285 m (což jsme samozřejmě museli sejít i směrem dolů smile ) A za to, že jsme se vrátili do cíle po svých jsme obdrželi toto: Oceneni