V sobotu jsme se v celkem hojném počtu účastnili oblastního mistrovství v klasice na mapě Kazatelna. 530m vysoký kopec, kolem kterého někteří běželi i 3x. Centrum bylo v areálu Vlaška, kde nám posekali louku a tak jsme mohli rozbít náš altán 6x3m a tím jsme získali pohodlí ve stínu a že se to šiklo. Postupně jsme odcházeli na start a přicházeli z cíle a pod altánem bylo stále živo. Závod samotný mohu komentovat pouze ze svého a příp. Jitky pohledu. Já zabloudil už na jedničku a pak při dlouhém přeběhu na 3 jsem nevyužil obíhání a šel strmě přes kopec. Udělal jsem totiž chybku v plánu, protože mi přišlo, že všechny vrstevnice budou z kopce, tak jaképak obíhání. Ale nebyly. Pak už mi to celkem šlo až na kontrolu 10, kterou jsem sice objevil, ale na popiskách jsem mrknul o řádek níž a tak mi chvilku trvalo, než jsem se k ní vrátil a orazil jí. Doběh byl už po louce a tam jsem si dosyta zafinišoval. Bylo šílené vedro a hydrant v cíli přišel vhod. Co se týká Jitky, běžela bez Aničky a to znamenalo, že jí to utíkalo trochu rychleji, než byla zvyklá a hlavně jí neměl kdo ukazovat lampiony a tak se stalo, že to po 40 minutách marnosti vzdala a šla mě vystřídat v hlídání, abych stihl svůj start. Ale do centra dorazila, takže v bloudění měla ještě rezervy. Po závodě oběd v restauraci a ve chvíli, kdy jsme před odjezdem hledali Vojtu, jsme jeho jméno zaslechli na vyhlášení. Skončil 2. ve středočeské oblasti, ale propásl stupně vítězů. Alespoň jsme si vzali igelitku s cenami a mohli jsme spokojeně frčet domů. Z ostatních se celkem dařilo Lubošovi. Byl 2. na 35K, Jirka 10./23 a kolem poloviny skončili Zuzka K. 14/28 a nakonec i já (13/27).

Nedělní Malíkovice nás vítají sluníčkem, modrou oblohou a příjemným zázemím na zahradě penzionu. Bude hic a tak se opět hodí altán. Stavíme zase v kolektivu a jde nám to od ruky. Ve stínu je krásně a např. Kolďovi, Zuzce K. a mně se vůbec nechce na start. S Lubošem máme mezi sebou malý mini závod o to, kdo skončí s lepším umístěním v celkovém hodnocení jarní části veteránského žebříčku. Jsme totiž kousek od sebe a poslední závod rozhodne. Snad poprvé, co běhám OB, se takhle vyhecuju. A situace mi nahrává do karet. Bude horko, startuju v jednu hodinu po poledni, takže výheň, ale to mám rád. Navíc máme s Lubošem info z trati, že je to tam opravdu husté. A jelikož startuju 3. od konce v naší kategorii, moc lidí mě nebude předbíhat, což mě obvykle vždycky rozhodí. Už cesta na start je únavná, vedro, kvetoucí řepka, nic moc… Na startu jsem o 10 minut dříve, řekl bych akorát. Trochu protažení, rozběhání, ale nepřeháním to. Pak jen ve dvou start. Hned na 1. kontrole blbá orientace a kufr. A na druhé zase blbá dohledávka. To to pěkně začíná. Podle mezičasů jsem po 2. kontrole figuroval na 20. místě. Ale pak začíná mé gala představení, ačkoli mi to tak úplně nepřijde. Na delším postupu už si říkám jak na další 2 postupy a při přeběhu na 13 už si to plánuju až do cíle. Do krpálů jdu a čtu mapu, občas využiju cestu a vypadá to, že předbíhám své soupeře. Celou dobu má přede mnou ve virtuálním pořadí náskok závodník Bambousek. Na 12. kontrole ze 17 vede o cca 2,5minuty. Ztrácí na mě na delších postupech, ale těch dnes moc není. A na nejjednodušším postupu (14-15), kde se mi podařilo zahlédnout kontrolu v lese dobrých 50m před sebou to Bambousek zazdil. Já mám nejrychlejší postup (1:03) a Bambousek 2:02. A jelikož to v jeho podání nebylo slavné už na 14, kde jsem ho stáhl o 42 vteřin, protože už to celkem valím, střídám ho ve vedení a do konce už to nepustím. Ani vavřín za cílový doběh mu o jednu vteřinu nenechám. V cíli bůhví jak spokojený nejsem, ale přeci cítím, že se závod spíše povedl. Na vyčítání mi to dává průběžný 1. flek a já nevycházím z údivu. Tak to jsem nečekal. Nejspíš ani Bambousek. Ta bota na 15 ho stála zlato. Vyhrál jsem před ním o 55 vteřin a stále tomu nevěřím. Já vím, není to elitní kategorie, ale i tak jsem nikdy nečekal, že bych mohl být v OB první. Můj restart po fiasku v Alešovicích je dokonán. Tímto posledním jarním závodem se loučím s pětatřicítkami (dám už si je jen na Bohemce, aby se neřeklo) a od Westcupu jdu za svým snem – být do 200. místa v rankingu. Půjde to ztuha, bude to bolet, ale možná jednou… Všechno má svůj čas.

Vojta nakonec opět krásné umístění - 6/19 a Jitka to už s Aničkou zvládla i přes ostružinové nástrahy trati.

Přidávám pár fotek, další zde a zde

děcka blbnou