Jedná se o „závod“, kde si čas měříte sami a podle mapy máte v časovém limitu navštívit co nejvíce soutěžních věží. Některé jsou přístupné a dá se vyšplhat až do zvoničky nebo na vyhlídkový ochoz, jiné mají kontrolní kleštičky u vchodu do kostela a dovnitř se nejde. Každá z kontrol má navíc nějakou soutěžní otázku, na kterou se dá odpovědět pouze tehdy, když kontrolu navštívíte. A ještě se dozvíte něco o historii té které věžičky a věže.

Z našeho oddílu nás bylo 6 – jeden tým tvořila Alena s Ondrou a druhý Hanička a Luboš dohromady s Vojtou a Vejtkem. Start v 18:00 jsme stihli tak tak, protože jsme museli vystát nekoordinovanou frontu při registraci. To bylo asi nejslabší místo závodu. Naštěstí jsme platili až na místě a naše fronta byla podstatně kratší než fronta již placených týmů :-) To už jsme měli v rukou i mapy a mohli tak plánovat, kam se stihneme podívat, protože vlak v 19:52 by bylo dobré stihnout. Dále jsme dostali průkazy (každý svůj), soupis úkolů na jednotlivých věžích a absolventskou vizitku této akce do svých deníčků.

předstartovní tlačenice

Startovalo se (i cílovalo) na Karlově náměstí na novoměstské radnici. První postup na kontrolu směr Trojická ulice vedla Hanička. A my jsme jen trochu kontrolovali, zda nás nevede špatně. A nevedla. Luboš na tomto postupu stačil ztratit a najít průkaz a tak jsme dorazili v pořádku ke kostelíku. Kleštičky byly na plotě a museli jsme opsat název kostela z cedulky na vratech. Dále vedl Vojta směrem na Albertov, kde je údajně nejstarší gotický kostel v Praze s velmi úzkou věžičkou. K tomuto kostelu jsme se dostali dvěma způsoby. H+L kratším postupem a V+V o trošku delším. Kleštičky na označení průkazu byly na ochozu kostela (H+L si nejprve orazili „invalidní“ kleštičky dole, ale pak se s námi vydali do výše), na který vedlo úzké točité dřevěné schodišťátko, kde se i samotný člověk cítil stísněně. V této věžičce byl úkol spočítat kolikastěnná je zvonice. Na schodišti se tísnilo spoustu lidí, někteří chtěli dolů, jiní nahoru a tak z toho byl pěkný špunt. Po cca 15 minutách se nám (díky průbojným dětem) povedlo do zvonice dostat, spočítat 8 stěn a jednou zazvonit na zvonec. Pak už dolů opět přecpaným schodištěm a ven. Po tomto úkolu bylo jasné, že už toho moc nestihneme, leč jsme popoběhli k tančícímu domu, spočítali, kolik věží by viděl pan Jirásek, kdyby se probral ze svého věčného spánku na pomníku a prcháme na nejzajímavější místo dnešního závodu – Žofín. Zde jsou 3 kontroly uvnitř a je super „prohánět“ se v našich dresech beztrestně těmito luxusními místy. Razíme a mizíme. Do cíle dochvátáme jako první (všichni ostatní ještě v klidu plní) a toto prvenství už nám nikdo nevezme :-) Pak tramvaj, krátký přesun po svých a vlak stíháme. Příště snad bude více času a určitě využijeme možnost vyzvednout si mapu a zadání úkolů den dopředu, abychom mohli začít putování po věžích kdekoli.