Po roční pauze jsme se zase s Tomkem a Honzou rozhodli běžet štafety. Naše nominace byla schválena a tak jsem se mohli těšit na kopcovitý závod do Lovosic. Počasí se povedlo, ráno sice mlha, ale kolem poledne se to vybralo a před startem se ukázala i Lovoš, aby nás trochu vyděsila svou blízkostí a výškou. Leč my s Honzou jsme tu běželi, když tu byl ČP a tak jsme se nezalekli.

Plán je jasný a pro tuto štafetu tradiční - trestným se nevyhneme, tedy je třeba to prostě dohnat rychlýma nohama. Tomek má normu 5 trestných, Kolďa 3 a já max 1. Nálada v týmu je opět vynikající a nějaké očekávání si nepřipouštíme. Pod tlakem jsou maximálně obhájci a to my nejsme. Stačí vynechat jeden rok a už jste v klidu :-) Tomek dává hned na míčkách na začátku 2 trestné, ale kupodivu žádné další nepřidává. Jeho finiš je unavený a je na něm vidět, že se vydal ze všech sil. Několikrát jsem ho viděl vyždímaného, tak umím posoudit :-) Koldina za to vzal a zaběhl velmi rychlý čas. Nejvíc se zdržel na uzlech, kde se pousmál při pohledu na to, co má vázat - škoťák! Tento uzel už samozřejmě uměl, ale před závodem se (naštěstí) naučil správný způsob vázání. Sice ho dal až na popáté, ale dal! Nakonec finišuje se 4 trestnými, což se dovíme samozřejmě později a jdu do toho já. Po startu vnímám jen povzbuzení od Zděndy, že mám makat a tak to dělám! Ostatně jako vždy.

První jsou hned míčky, jsou z kopce a tak se soustředím. První dva letí poměrně dost za střed a tak ubírám na třetí a naštěstí dopadl na kraj plachty. Píšou 0 a běžím k plížení. Lehám si do druhého koridoru, kde je více sluníčka a bude sušší. Opět 0 a už to metelím dolů na uzle. Mám ambulák, pohoda a teď stoupání k odhadu. Míjím a zdravím Honzu B, od nás z oddílu a vychutnávám si mírné táhlé stoupání. Kde jinde bych chtěl dohánět soupeře než ve stoupáních? A tak si to užívám. Za chvíli je tu odhad, určuji podle buzoly něco mezi 50 a 100, blíž k 50. Píšu si 65 a mám za 0. Pak opět stoupání ke KPČ a jede se dál. Na rovince (snad jediná na celé trati) v lese jdou fotografky a říkají mi, že už jsem běžel. Dochází mi, že díky běžeckým dresům mě zaměnili s Honzou, tak vysvětluju za běhu, jak se to má a mizím k lanové lávce. Pak orientace mapy a zase do kopce na dřeviny. Jsou tu hloh, borovice, třešeň, líska, bříza a smrk - pohoda. Pak azimuty - jak to říci, no lehčí jsem už dlouho neběžel. Prakticky od každého je dobře vidět cílová červená kartička, takže bez problémů. Pak už se blíží cíl a měl by při pohledu na stopky. Ještě TT, seběh k cíli, výběh na kopec a zpět do cíle. Dupu z kopce jako medvěd a po průběhu cílem zahazuji průkaz a nohy v botách hoří! Paráda. Čas báječný, pod 22 a o trestných nevím.

Pak jdeme s klukama na pizzu, kde se dozvídáme sladké tajemství, že jsme vyhráli (ostatně jako další 2 naše štafety v jiných kategoriích) a nemůžeme věřit tomu, jak jsme úspěšní a jakou náhodou jsme vlastně vznikli. V r. 2012 těsně před štafetami na Monínci mi odřekli parťáci, kterým se v závodech tenkrát dost dařilo a já zavolal Tomkovi a Kolďovi, zda by měli chuť běžet. A oni nejen, že měli, ale ještě 3x vyhráli! Je to pohádka.

A já končím (nebo nadlouho přerušuji) svou TZ kariéru celkem stylově - nejrychlejší běžecký čas, 0 trestných, k tomu titul mistra republiky a spousta zábavy! Kluci díky!