Dnes jsme se se Zuzkou zúčastnili prvního závodu do kopce v roce 2010 a to běhu na Čerčanský Chlum. Cesta do Čerčan autem trvala něco málo přes hodinu a v půl 11 jsme byli zaregistrovaní. Dostali jsme čísla 70 a 71 a lístky do tomboly, která měla zajímavý průběh - každý se po návratu do školy, kde jsme měli věci, zašel podívat na schody, kde ležely různé drobnosti s lístkem a číslem a podle toho poznal, která drobnost je jeho.
Na start se šlo v 10:45 společně. Bylo to kousek za nádražím na panelce u rybníčku, který byl ještě zamrzlý. Panelka byla celkem suchá, ale organizátoři stále ukazovali na sníh kolem rybníčku a strašili, že takhle to vypadá na trati. Proto jsme se Zuzkou běželi (na rozdíl od většiny ostatních) v kopačkách. Trochu mě to sice znérvóznělo, že všichni mají značkový běžecký boty, ale doufal jsem, že tentokrát se nespálím, jako předloni na Jardově kopci.
V 11:00 (skoro přesně) se odstartovaly všechny kategorie najednou a celý balík se dal do pohybu. Asi kilometr a půl se mírně stoupalo po betonce a asfaltce a od hřbitova už to stálo za to - větší kopec a roztávající sníh. A jak jsem byl rád, že mám kopačky. Sice to ve sněhu taky trochu klouzalo, ale když byl úsek bez sněhu - jen rozbahněná lesní cesta - to byl terén pro mě. Jelikož jsem neznal trasu, pojal jsem tento závod spíš za takový informační a příště už budu vědět, jaká je cesta a kde už bude brzo cíl. Od hřbitova s běželo lesem a nebo na kraji lesa s krásnými zasněženými výhledy do okolí a jelikož bylo jano a slunce pálilo, bylo se na co dívat. Zvolil jsem tempo a snažil se ho držet. Přede mnou bylo pár lidí (ty co jsem viděl, protože také už přede mnou v lese bylo hodně mladých a ambiciozních chvátalů, které už jsem neviděl) a odstup od nich se mi trochu zmenšoval. Nakonec se mi podařilo jak mladého běžce (asi v mojí kazegorii 20-39), tak staršího běžce (ani omylem v mojí kategorii) předběhnout a od té doby jsem si užíval samoty. Trať vedla celkem dobře - žádný prudký výběh, ale výběhy s rovinkami, kde člověk zase nabral síly. Už jsem si ale říkal, že 4,5km v TZ není tak dlouhých jako 4,5km na Čerčanský Chlum ve sněhu. Celkové převýšení bylo hlášeno 255m a když jsem proťal pomyslnou cílovou pásku, měl jsem toho dost. Následovalo zastavení stopek na čase 25:55 a lapání po dechu. Mnozí po doběhu vypadali, že zkolabují nebo, že čekají na plíce, keré nechali pod kopcem. Každopádně se mi líbil rituál těch zkušenějších, kteří si navzájem podali ruce jako vrcholový pozdrav. To mi opět připomnělo, že běhám pro radost! Na Zuzku jsem si asi 10 minut počkal a pak jsme spolu sešli zpátky do čerčanské základní školy. Boty jsme měli promočené, nohy ledové a tak jsem se těšili na převlečení. V tombole na mě čekal rámeček na fotku a 4 horalky a Zuzka si odnesla kuchyňskou zástěru, legrační dvojchňapku a ubrousek Staropramen.
A před odjezdem jsme se ještě pokochali (no jak kdo 
) výsledky. Já byl 16. z asi 23 (to bylo první nebodované místo 
) a Zuzka si odnesla za 6. místo (z šesti) 10 bodů. Tak snad první bodík urvu na Listonošově krpálu 14. března.
Mapka, kudy trasa vedla (stejnou cestou jsme se vraceli)
2024 ©